"Zemědělství může mít řadu problémů, protože v druhé polovině léta ubude srážek," říká meteoroložka Jaroslava Kalvodová, docentka Matematicko-fyzikální fakulty Univerzity Karlovy.
Oteplování přinese Česku sucha
Když se dnes bavíme o letním počasí, nemluvíme už ani o teple, ale rovnou o vedru. A jak se zatím zdá, bude tomu tak i v letech příštích. Pro lidstvo to není nijak příjemná zpráva.
Průměrná teplota v České republice se zvyšuje. "To mohu říct bez jakýchkoli pochybností," konstatuje docentka Jaroslava Kalvová z katedry meteorologie Matematickofyzikální fakulty Univerzity Karlovy v Praze.
"Poslední desetiletí bylo výrazně teplejší než tři předchozí. V devadesátých letech se u nás až podezřele zvyšoval počet tropických dnů," připomíná. Pod tímto pojmem meteorologové rozumějí dny, kdy teplota vystoupila na třicet a více stupňů Celsia. "Tropické dny se začaly častěji vyskytovat i na horách, kde byly dříve vzácné."
Člověk mění přírodu
V průběhu dvacátého století se průměrná teplota na povrchu Země zvýšila o 0,6 stupně Celsia. Proč? Vědci se stále více přiklánějí k názoru, že za vše může takzvaný skleníkový efekt, či přesněji jeho zvýšení v důsledku lidské činnosti.
Podstatou skleníkového efektu je, že některé plyny fungují v atmosféře podobně jako sklo ve skleníku: sluneční paprsky jimi procházejí, dopadají na Zemi a mění se v teplo. Tepelné záření zemského povrchu však vrstva skleníkových plynů z velké části pohltí a nedovolí mu uniknout do vesmíru.
Má to své výhody. "Bez skleníkového efektu by průměrná teplota při povrchu Země dosahovala asi minus 18 stupňů Celsia," uvádí Lubomír Nátr, profesor Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy. "Voda by tedy existovala jen ve formě ledu a jakékoli podoby dosavadního života by byly nemožné."
To, co nám příroda dala do vínku, však člověk mění. Mezi skleníkové plyny totiž patří i oxid uhličitý, jehož výrazně přibývá v důsledku masivního spalování ropy, uhlí a zemního plynu. Elektrárny, továrny i automobily tedy přispívají k tloušťce plynné vrstvy, která zemi rozehřívá.
Modely v nejistotě
Vědci si dnes stále nejsou stoprocentně jisti, jak se bude zemské podnebí dále vyvíjet, protože ve hře je příliš mnoho neznámých. Jeden příklad za všechny: jisté je, že při vyšší teplotě se odpaří více vody a v atmosféře přibude vodní páry. Co tam způsobí?
Pravděpodobný závěr zní, že pára přispěje ke skleníkovému efektu a Země se bude oteplovat ještě rychleji. Jak však připomíná srovnávací studie londýnského institutu Panos, vědci stále nevyloučili možnost, že mraky vzniklé z vodní páry budou odrážet zpět do vesmíru sluneční paprsky, které by jinak dopadly na Zemi, takže se naopak oteplování zpomalí.
Mezinárodní vědecké týmy pracující pod patronací Organizace spojených národů se snaží brát v úvahu i tyto nejisté činitele a usilovně pracují na matematických modelech vývoje zemského podnebí. Jejich propočty ukazují, že do konce tohoto století se průměrná teplota na povrchu Země zvýší o jeden až 3,5 stupně Celsia. "To je víc než jakákoli změna, k níž došlo v průběhu minulých 10 000 let," srovnává profesor Nátr.
Pobřeží pod vodou
Země už za svoji existenci přestála velké teplotní výkyvy, které měly různé příčiny. V těch dobách tu však ještě nebyla lidská civilizace. A té dnes hrozí, že se její vývoj kvůli změně klimatu pořádně zkomplikuje.
Zvýšení teploty znamená roztávání ledovců. Nejpodstatnější vliv bude mít tání největšího ledovce antarktického. Menší vliv se připisuje roztávajícímu grónskému ledovci a prakticky zanedbatelné bude tání horských ledovců a arktického ledovce, který téměř celý leží přímo v moři, takže když roztaje, nic se nestane. Voda z ostatních ledovců však v tomto století zvýší hladinu moří o 15 až 95 centimetrů.
Neradostné to může být pro přímořské státy. "Katastrofický vývoj tedy může vést k proměně New Yorku a dalších měst na Benátky," komentuje Václav Cílek z Geologického ústavu Akademie věd ČR.
Vysušená jižní Morava
Východoanglická univerzita v Norwichi letos zveřejnila svoji zprávu o budoucím vývoji klimatu v Evropě, nazvanou projekt Acacia. Podle ní na našem kontinentě porostou průměrné teploty každé desetiletí o 0,1 až 0,4 stupně Celsia. Oteplení má být nejcitelnější v jižní Evropě, hlavně ve Španělsku, Itálii a Řecku, ale také ve Finsku a západním Rusku. Bude ubývat skutečně studených zim, do roku 2080 by mohly v Evropě vymizet úplně. Lyžaři tedy budou mít smůlu.
Na druhé straně horká léta a vlny veder mají být podstatně častější. Z toho vyplývá, že i na náš kontinent mají dorazit pořádná letní sucha, která se v České republice projeví nejvíce vysoušením jižní Moravy.
Teplejší letní měsíce mají být doprovázeny příležitostnými přívalovými dešti a silnějšími bouřkami s krupobitím. Vedra se mohou projevit vyšším zdravotním zatížením organismu, dá se také čekat větší rozšíření klíšťat a jimi šířených nemocí.
V zimních měsících by ovšem mělo pršet o něco více než dnes (odpařená vodní pára se bude nad chladnějšími oblastmi srážet a vracet na Zemi). Zvlhčování během zimy pak vytváří předpoklady pro častější zimní a jarní povodně.
"Nejdůležitějším závěrem projektu Acacia je konstatování, že voda nebude stejně dostupná jako dnes," hodnotí Václav Cílek. To znamená jak možný nedostatek pitné vody, tak i vody pro zemědělství.
Vyšší, ale nejisté výnosy
"Při naplnění pesimistických scénářů se dá čekat, že srážek ubu de zejména ve druhé polovině léta, zvláště v srpnu a září, a dále v mě síci dubnu. To by mohlo přinést řa du problémů pro zemědělství," uvádí docentka Kalvová.
Také Jaroslav Rožnovský, ředitel brněnské pobočky Českého hydrometeorologického ústavu, předpokládá, že tuzemské zemědělství projde citelnými změnami: "Vyšší teploty dovolí dřívější výsevy, rychlejší růst i brzkou sklizeň, a v příznivých letech u některých plodin jako je kukuřice, pšenice, rajčata nebo paprika i vyšší výnosy. Avšak mnohým zemědělským plodinám, například bramborám, teploty nad 35 stupňů vadí a přestávají se vyvíjet."
Na polích neporoste totéž, co vyrůstá nyní. "Plodiny dosud pěstované jen v nejteplejších oblastech se mohou rozšířit více na sever a také do vyšších poloh. Mohla by to být vinná réva, teplomilné ovoce, rajčata, paprika a podobně. Ovšem jejich úrody budou v těchto oblastech velmi proměnlivé," líčí Jaroslav Rožnovský.
Zvýšení průměrné teploty totiž neznamená, že teplo bude pořád. Jestliže vegetační období začne na jaře dříve, vystaví se zemědělské plodiny vyššímu riziku příležitostných mrazíků, které mohou budoucí úrodu poškodit.
Potřeba nových odrůd
Podle Jaroslava Rožnovského tedy bude zemědělství v České republice podstatně zranitelnější, než je dnes. "Může se stát, že zemědělcům nezbude než přejít na nové odrůdy dosavadních zemědělských plodin," soudí. Šlechtitelé se budou muset soustředit například na získání odrůd obilnin odolných proti suchu. "Vypořádat se budeme muset i s větším výskytem mnoha škůdců, například mšic, a rostlinných chorob z jižněji položených oblastí," dodává.
Klimatické změny dopadnou samozřejmě i na hospodářská zvířata. "Dnešní budovy pro ustájení zvířat nejsou pro vyšší teploty vhodné, mají malou výměnu vzduchu, dochází v nich k přehřívání. Úpravy stájí budou finančně nákladné, ale nutné. Ovšem chov skotu i vepřů bude moci dále pokračovat," uzavírá Jaroslav Rožnovský.
Oteplování zeměkoule tedy zřejmě v příštích desetiletích ovlivní život obyvatel České republiky na mnoho způsobů. Budou si muset zvyknout na častější vedra, počítat s vyšším rizikem povodní, najít si jiné možnosti zimní rekreace a nakonec i trochu pozměnit svůj jídelníček.
