Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Čeští muslimové jsou dobří, jen občas ujedou v kázání, říká arabista

  19:05aktualizováno  19:05
Arabista Bronislav Ostřanský z Akademie věd ve velkém rozhovoru pro iDNES.cz objasňuje, co je zač komunita českých muslimů, o které se aktuálně začalo mluvit po zásahu policie v pražské mešitě kvůli knize Základy Tauhídu. Ten se udál před třemi měsíci. Muslimové podle Ostřanského nejsou žádnými stroji na dodržování pravidel, a třeba i povinnost modlení pětkrát denně dodržuje málokdo.

Orientalista Bronislav Ostřanský z Akademie věd | foto:  Petr Topič, MAFRA

Jak se díváte na zásah v mešitě s odstupem tří měsíců?
Nedávno pořádala Knihovna Václava Havla diskuzi o islámu a jeden z diskutujících byl můj kolega doktor Petr Pelikán, arabista a muslim, jehož erudice si vážím. Když byl prostor pro diskuzi, řešil se také zásah v mešitě. A kolega Pelikán zmínil, že podle jeho názoru policie doufala, že tam najde něco jiného, než jenom knížku. Nějaký informátor se chtěl asi ukázat. Já sám jsem slyšel všelijaké konspirační teorie, ale poněvadž jde o spekulace, nemohu se s tím svěřovat médiím. Snad jenom tu nejvtipnější: Udání na sebe poslali sami muslimové, aby se zbavili jinak neprodejného teologického pojednání.

Ale teď vážně. Já v tomto směru sdílím postoje platformy Společný hlas, sdružující představitele křesťanů, židů i muslimů, která nekritizuje zákrok policie, ale to mlčení, které následovalo. Mlčení nahrává konspiračním teoriím… Jinak, Bilal Philips v té knize mimo jiné rozebírá, proč jsou muslimové nadřazení nemuslimům. No a právě v tomto bodu spočívá velké nedorozumění. Protože muslimové, jak věří, jsou příjemci posledního a zároveň autentického božího zjevení. Ale to je teologický pohled. Kdyby z toho chtěla policie vyvozovat nějakou nenávist, tak to by musela hodně, opravdu hodně, probrat české knihovny. Mohl bych vám jmenovat x dalších podobných knížek o islámu, kde se jedna konkrétní teologická doktrína v rukou fanatiků může změnit ve zbraň. Vše je zneužitelné.

Kolik je vlastně podle vašeho odhadu v Česku muslimů?
Oficiální statistiky neexistují. U nás ta kolonka náboženství je při sčítání nepovinná. To, co vyšlo v minulém sčítání, což je něco málo přes tři tisíce, je naprostý zlomek. Sami muslimové často uvádějí deset až dvacet tisíc lidí. Odpůrci islámu mluví o padesáti tisících. Pravda bude nejspíš někde uprostřed. Českých konvertitů je několik stovek, převážně žen. Ale neplatí ta vžitá představa, že ke konverzi se žena dostane jen tak, že si vezme Araba.

A jak jinak se k islámu dostane?
Třeba tak, že hledá. Někteří skončí u Hare Kršna, někteří u islámu. Znám lidi, kteří se stali muslimy, protože měli nejprve rádi Orient. Většina konvertitů o svých důvodech nerada mluví, protože to je příliš osobní. Ani se jim nedivím. Ale jsou i výjimky, třeba pan Lukáš Lhoťan tu konverzi hodně medializoval.

Konverzí k islámu se ale člověk dobrovolně přihlašuje k velmi přísným pravidlům života. Možná proto to hodně lidem v Česku přijde divné...
Samozřejmě. To máte naprostou pravdu. Když je někdo buddhista z Vršovic, má to mnohem lehčí. Muslim je vázán spoustou pravidel. Ale většina z nich vám řekne, že jim určitě v českém právním prostoru nikdo neklade překážky muslimskou víru praktikovat. Tady nikdo nechce žádné šaríatské zóny jako v Anglii. Například halal maso: u nás existuje výjimka z veterinárního zákona. A i kdyby nebyla ta výjimka, tak si zdejší muslimové maso odněkud dovezou, což se běžně děje.

Nejde jen o právo, ale i o zvyky. Může někdo v české společnosti s osmihodinovou pracovní dobou držet několik modliteb během dne?
Muslim by se měl modlit pětkrát denně, ale to se často nedodržuje. To nedodržuje ani většina lidí v muslimských zemích. Snad jen v Saúdské Arábii když má někdo v době modlitby otevřený obchod, tak má problém. To samé se týká alkoholu. Člověk riskuje, jen když ho pašuje do doopravdy rigidních zemí, jako je opět třeba Saúdská Arábie.

Fotbalisté z muslimských zemí na mistrovství světa nedávno řešili problém, jestli se postit kvůli ramadánu, když musejí mít dostatek sil na fotbal...
To není žádná kuriozita. Tohle se skutečně řeší. V ramadánu se děje řada fyzicky náročných aktivit. Islám ukládá povinnost půstu s výjimkou dětí, nemocných, pocestných. Nebo lidí, jejichž fyzické selhání by mohlo něco způsobit. Svého času se řešilo, co má dělat pilot na dálkovém letu během ramadánu. A islámský odborník muftí řekl, že na prvním místě je bezpečnost. Islám je ohromně praktický.

Nejde jen o pilota, ale řada muslimů má náročné povolání: advokát, lékař, obchodník, diplomat. Ti také nemohou strádat a postit se....?
Během ramadánu se třeba ani na univerzitě nezkouší. To nemá smysl. Úřady jsou paralyzované. Ale pro spoustu lidí je to zase výzva, neboť půst pokládají za smysluplný a zdravý. Rádi ji podstoupí.

Fotogalerie

Takže my si představujeme všechny muslimy jako fundamentalisty, ale ve skutečnosti je i to praktikování víry vlažnější?
Lidé na internetových diskuzích si představují muslimy jako nějaké stroje, kteří perfektně dodržují pravidla, ale i v muslimských zemích najdete spoustu neislámského. To je věčné téma polemik mezi muslimy. Jako příklad vám uvedu mého oblíbeného spisovatele a vzdělaného Egypťana al-Asuáního, který si veřejně stěžuje, jak se v Egyptě šíří salafíja (radikální islám - pozn.red.). Tento výklad totiž podle něj odporuje duchu islámu, což se projevuje mimo jiné i v postavení žen. On si pak klade otázku: Jsem muslim a myslící bytost. Je tedy správně, abych musel být od žen oddělen, aby byly plně zahaleny a zahnány do ústraní a já naopak vnímán jako zvířátko, které samo nedokáže ovládnout své chtíče? Po několika kapitolách končí u toho, že správný muslim v ženě vidí předně lidskou bytost a pak až samici. Upozorňování na ohromné rozdíly napříč „světem islámu“ už zní skoro jako klišé, které navíc působí na odpůrce muslimů jako červený hadr na býka, ale ty rozdíly tady jsou a jsou skutečně ohromné.

Česká muslimská komunita je tedy mírumilovná, jen občas někdo „ujede“ v nějakém kázání?
Asi tak nějak. Ale když ujede, tak se to strašně medializuje a nenávist, kterou to pak vyvolá mezi zdejšími „muslimobijci“ je zcela nepřiměřená tomu původnímu podnětu. Zdejší komunita se neradikalizuje. Pouze vcelku kopíruje trendy na Západě, kde se chce čím dál víc etablovat striktní směr islámu zvaný salafíja, který těží z podpory ze Saúdské Arábie. V tomto výkladu islámu je mimochodem autoritou právě Bilal Philips, jehož naopak spousta muslimů moc nevyhledává.

V jedné z posledních zpráv BIS se v této souvislosti píše, že se v Evropě včetně Česka čím dál víc prosazuje islámské právo šaría. Je to tak?
To lpění na aplikaci islámského práva je příznačné právě pro ten salafijský pohled. V Evropě se prosazuje víc proudů. V názorech na přítomnost muslimů v Evropě jsou dva krajní póly: Jeden je takzvaný euroislám, který tvrdí, že muslimům nic nebrání, aby úspěšně fungovali v tomto legislativním prostoru, aniž by cokoli ztratili ze svého muslimství. Pak jsou lidé, kteří směřují k opaku. Pracovně se tomu říkává ghetto-islám. Z tohoto přístupu potom vychází zavádění takzvaných šaríatských zón v Londýně, Bradfordu a jinde v Anglii. Neboli tvrdí, že muslimové, ať žijou kdekoliv, se mají snažit islamizovat svůj životní prostor, což se projevuje mimo jiné v těch mediálně vděčných kauzách kolem šaríatských zón. K téhle myšlenkové linii patří i ten Bilál Philips. A když už jsme zase u Philipse, tak ten svoji knihu „Základy tauhídu“, kvůli které údajně zatýkala policie, psal především pro muslimy, kteří podle něj špatně pochopili islám. A víte, která je vůbec nejdelší kapitola té knihy? O hrobech a hrobkách. Podle něj si muslimové například nesmějí připomínat památku zesnulých stavbou hrobek. On třeba píše na rovinu, že by se měl zbourat Tádž Mahál. Kvůli tomu se pak všichni diví, proč jedni muslimové postavili mauzolea v Timbuktu a jiní muslimové tam po pár stoletích vjeli s tankem.

Zásah v mešitě

Policisté z Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu přišli 25. dubna do dvou budov využívaných v Praze muslimy. Zásah sklidil kritiku, protože se konal v posvátný den pátek v době modlitby. Po razii byl obviněn český muslim Vladimír Sáňka za šíření rasismu. Měl se ho dopustit uvedením knihy Základy tauhídu na trh. Celá kauza se stále vyšetřuje.

A kolik je tedy těchto salafistů v Česku?
To já nevím a myslím si, že to neví ani sami muslimové. Ještě k té české muslimské komunitě. Je malá, ale názorově hodně různorodá. Registraci získali čeští muslimové v roce 2004. Na začátku, když ještě neměli registraci od státu, potřebovali postavit mešitu. Potřebovali tedy krytí. Vznikla tak Islámská nadace, vlastně dvě - jedna v Praze, jedna v Brně. Už v roce 1998 byla postavena brněnská mešita. Mnozí zdejší muslimové nemají ale ani tušení, kdo tomu tady „velí“, kdo je předseda a kdo místopředseda Ústředí muslimských obcí. To totiž vzniklo hlavně kvůli jednání se státem a pro zaštítění legislativního procesu, ne proto, aby „velelo“. Autorita v islámu nevyplývá z funkce, ale z náboženské kompetentnosti, tedy ze vzdělání. Proto bývají muslimové obecně tak často rozhádaní. V Libni je třeba nová mešita a její vedení dokonce uvažuje o vlastní organizaci. Nevím, v jakém jsou stadiu. Už jsem naznačil, že islám nemá systém autorit ve smyslu církve. Člověk se stane autoritou svým vzděláním. Evropský muslim může autoritu nalézt třeba i na internetu. A paradoxně, výbornou prezentaci na internetu mají třeba i ti fanatici, kteří teď táhnou Sýrií a Irákem a zanechávají za sebou potoky krve.

Projevuje se tady odvěká rivalita mezi sunnity a šíity?
Tady skoro žádní šíité nejsou. Naprostá většina muslimů v Česku jsou sunnité.

Do Česka se asi většina muslimů dostala díky studiím před rokem 1989...
Oni sem většinou chodili v rámci podpory zemí třetího světa. Často jsou to třeba stavební inženýři. Mnozí studovali na dnešní Vojenské akademii ve Vyškově. Proto je také tak velká muslimská komunita mimochodem v Brně. Třeba pražský imám vystudoval v Saúdské Arábii. Jeho vnímání islámu bude patrně vzdálené představě muslima, který tu přišel před lety z Egypta nebo Sýrie. Ona ta komunita je zkrátka malá, leč rozhádaná.

Proč je rozhádaná?
Poněvadž mají rozdílné představy o islámu. O tom se ostatně přou muslimové po celém světě. Je to vidět mimo jiné i na tom, kdo je zrovna pražským imámem. Donedávna jím byl Emir Omič, muž z Bosny, kterého si vážím. Mluví dobře česky, má pochopení pro zdejší mentalitu, ostatně ten balkánský islám je plný různých lidových prvků. No a to je přesně to, proti čemu radikálové často bojují. Z toho mála, co jsem slyšel: Omič byl oblíbený, ale byl prý „odejit“. Na jeho místo přišel Samer Shehadeh. Ten má jiný pohled na islám. Nový imám se straní novinářů, a v tomto jej naprosto chápu, neboť česká média a islám, to jsou převážně smutné kapitoly, do nichž raději nechci zabřednout... Zkrátka není tolik vidět, takže naše média znají hlavně Muneeba Hasana Alrawiho, ale ten zase není skutečnou náboženskou autoritou, nýbrž předsedou Ústředí muslimských obcí v ČR. Pan Shehadeh je vzdělaný a nábožensky nesporně kompetentní osobnost, napůl Čech, napůl Palestinec, avšak v jistém smyslu přesně ztělesňuje to, co není právě tou vlídnou mediální tváří islámu a co naopak naplňuje západní stereotypy o muslimech, které mohou vyvolávat obavy.



Témata: Ramadan, Islám




Hlavní zprávy

Dětská kosmetika, po které se vaše dítě neoprudí
Dětská kosmetika, po které se vaše dítě neoprudí

Recenze si přečtěte na eMimino.cz.

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2016 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je součástí koncernu AGROFERT ovládaného Ing. Andrejem Babišem.