Dlouhá léta zkoumal současné stromy v různých pásmech severní polokoule, zvláště v USA a Japonsku, v okolí meteorologických stanic, které poskytují přesné záznamy o počasí. Wolfe si všímal, jak se podnebí projevovalo na tvaru listů stromů a keřů.
Existuje 32 kategorií znaků
"Podrobným studiem morfologie listů stanovil 32 základních kategorií znaků. Jedním z nejdůležitějších jsou okraje listů, přesněji jejich zubatost," popisuje Jiří Kvaček. Wolfe zjistil, že čím je převládající počasí celkově chladnější, tím je v místní flóře zastoupeno více dřevin se zubatými listy.
"Je to koneckonců poznat třeba na tropických stromech, které obvykle mají okraje listů rovné, oproti stromům z chladných pásem, jichž listy jsou zubaté. Ověřili jsme si, že tento poznatek funguje, i když pořád nevíme, proč vlastně. Říkám si, že je to nejspíše kombinace několika faktorů. Může to například souviset s přehříváním listu a jeho zásobováním vodou," zamýšlí se Jiří Kvaček.
"To jsem však mluvil jen o případu stromů rostoucích v celkově sušším klimatu. Pokud se podíváme do tropického deštného pralesa, tam je naopak vláhy příliš.
Listy dřevin jsou v tom případě opět celokrajné, ale z jiného důvodu proto, aby lépe odváděly přebytečnou vodu. Jak jsem řekl, jednoznačné stanovisko to není, pohybujeme se jen v rovině teorie," říká.
"Dalším vypovídajícím znakem je například zakončení listu. Ve vlhkém klimatu bývá špičaté, takže ze špiček listů voda může odkápnout, kdežto v suchém podnebí bývají listy zakončeny tupě či srdíčkem, takže na sobě vodu déle udrží," porovnává doktor Kvaček.
Rovněž velikost listů se liší podle vlhkosti ve vlhkých tropech rostou stromy s velkými listy, kdežto v suchých oblastech se daří stromům s listy menší velikosti. Velmi dlouhý a pomalý vývoj rostlinných společenstev naší planety prostě způsobil, že se na každém místě nejlépe daří takovým rostlinám, jejichž vlastnosti jim v tamním klimatu umožní nejlépe přežít.
Zkamenělá učebnice
Když si paleobotanikové ověřili, že Wolfeova pozorování skutečně platí, začali jeho metodu používat pro výzkum klimatu v minulosti. Současná pravidla říkají, že potřebují na jednom místě najít alespoň dvacet druhů zachovalých listů ze stejné doby, aby z nich mohli vyvozovat závěry o tehdy převládajícím klimatu.
Samozřejmě, drtivá většina opadaných listů se rozloží. Někdy se však stane, že list spadlý na dno jezera nebo slepého ramene řeky překryjí nánosy bahna a jílu, případně na něj padne sopečný popel, takže se k němu nedostane vzduch a mikroorganismy, které by jej rozložily. List pak fosilizuje - zkamení a vydrží po desetimiliony let. Jindy se listy zachovají otištěné ve vápenci.
Jiří Kvaček se s Wolfeovou metodou seznámil při studiích v zahraničí a začal ji uplatňovat i doma. Máme štěstí, v České republice existuje třeba jen z doby křídy, tedy z období zhruba před 80-90 miliony let, deset lokalit, kde se zachovalo dostatek fosilních listů potřebných pro výzkum například ve Vyšehořovicích u Českého Brodu, v Praze-Slivenci a Malé Chuchli, nebo v Pecínově u Nového Strašecí," pochvaluje si.
Mráz z vesmíru
I díky tomu tedy vědci mohou poznat, jaké klima v minulosti na našem území bylo. Největší vedra s roční průměrnou teplotou 26 až 28 stupňů Celsia, tedy asi jako v dnešních tropech - tu vládla v období karbonu, asi před 300 miliony lety. Způsobila to zeměpisná poloha. "Tehdy se zemská deska, na níž leží Evropa a která se postupně posouvá po zeměkouli, nacházela na rovníku, takže zde panovalo pravé tropické klima," vysvětluje Jiří Kvaček.
"Právě v té době zde rostly obří stromovité přesličky a plavuně, z nichž se jako dědictví vytvořilo černé uhlí. Naopak nejchladněji zde bylo vlastně nedávno" ve třetí (předposlední) Saalské době ledové před 250000 lety. Roční teplotní průměr činil čtyři stupně pod nulou; v chladnějších měsících se tedy teploty pohybovaly kolem minus 20 stupňů.
Doby ledové zasáhly celou planetu a není jasné proč. Nejuznávanější teorie předpokládají, že slunečnímu svitu se tehdy ve vesmíru postavila do cesty nějaká překážka, možná prachové částice. Země tedy nemohla ze Slunce získat dost tepla. "Pro evropské rostlinstvo byly doby ledové doslova katastrofou, tehdy u nás vymřely všechny třetihorní teplomilné druhy," líčí doktor Kvaček. Musíme jen doufat, že se ve vesmíru něco takového hned tak nebude opakovat.
