"Tak sedím před zákopem velení, na slunci. Déšť, který nás bez přestání zkrápěl dva dny, nyní ustal a svět by měl vypadat nádherně. To, co však opravdu vidím, se nedá ani vylíčit," zapisuje 26letý kapitán James Paterson zkraje září 1914 do deníku. Využívá chvíli vzácného klidu, jenž nakrátko vystřídal chaos jednoho z nejdůležitějších bojů začátku velké války: první bitvy na Marně.
"Zákopy, části vybavení, oblečení (nejspíš zakrvácené), munice, nářadí, čepice atd. jsou všude. Nebozí zastřelení kluci leží všemi směry," popisuje britský voják, zatímco k němu z dálky doléhá ozvěna střelby. "Všude jsou stejně drsné, děsivé a nelítostné stopy bitev a války. Mám toho po krk," ulevuje si.
Na papír přenáší děsivé výjevy samotných bitev. "Těžká palba z pušek a dopady granátů. První obětí je můj kůň, kterého zasáhla střela do hlavy." Ale poznamenává si i okamžiky radostí ze zdánlivých maličkostí, popisuje například, jak s druhy hledají v místní farmě jídlo a nacházejí velkou vanu. "V deset večer skvělá koupel. Stydím se to říct, ale byl jsem neuvěřitelně špinavý."
Poslední zápis v deníku píše 25. října 1914. V den, kdy je v bitvě vážně zraněn. K dalším se už nedostává, 1. listopadu umírá. Nyní však svým způsobem jeho prožitky z války ožívají.
Britové oběti z první světové války rádi uctívají
Patersonovy zápisky spolu s dalšími 300 tisíci deníků britských vojáků z první světové války britský Národní archiv s pomocí dobrovolníků postupně digitalizuje a zveřejňuje na webu.
Jednotky Spojeného království si totiž podle BBC musely vést oficiální deníky o každodenních událostech po celou dobu konfliktu.
Mnozí vojáci se jim svěřovali nejen s detaily o bitvách či obětech, ale také s osobními pocity a životem mimo válečná pole. Například kapitán Paterson na sebe prozradil, jak moc zbožňuje knihy Charlese Dickense. Další vojáci líčili sportovní zápasy, kterými zaháněli chmury ve chvílích volna.
Zveřejnit postupně všech 1,5 milionu stránek jejich zápisků se Britové rozhodli v rámci řady akcí, které letos uspořádali ke 100. výročí od vypuknutí války. Britská vláda na ně uvolnila více než 50 milionů liber a podpořila i program, který umožní dvěma studentům a učiteli z každé státní školy v zemi, aby navštívili bývalá bojiště a hledali tam místní, kteří ve válce bojovali.
Už loni v listopadu přivezla do Londýna belgická fregata sedmdesát pytlů s půdou z Flander, aby se stala srdcem nového památníku ve Wellingtonových kasárnách nedaleko Buckinghamského paláce.
Spojené království se do války zapojilo v srpnu 1914 na straně Dohody. Proti Německému císařství, Rakousku-Uhersku a jejich spojencům bojovalo až do "11. hodiny 11. dne 11. měsíce" roku 1918, kdy konflikt oficiálně skončil.
Všichni bojující vojáci z první světové už zemřeli
V tento den si Británie také dodnes připomíná válečné oběti. Někteří třeba tak, že si připínají na svršky umělý květ vlčího máku, jenž se stal díky básni Flanderská pole hlavně v anglosaském světě symbolem první světové války.
Zveřejněním deníků se Britové mimo jiné snaží přiblížit co nejautentičtěji život tehdejších vojáků. "Deníky jsou obzvláště hezkým zdrojem, protože mohou být velmi silným a emotivním čtením. A umožní čtenáři přiblížit se více tomu, čím museli procházet vojáci v první světové válce,“ míní historička Clare Makepeaceová.
Jejich poznámky jsou dnes o to zajímavější, že na světě už není žádný známý voják z první světové války. Poslední bojovník Claude Choules zemřel ve 110 letech před třemi roky v Austrálii.
