A jen zdánlivě nejde o nic podstatného. Jde o miliardy korun státních peněz i o desítky miliard korun soukromé banky.
Všechny spory vedené Nomurou v kauze IPB totiž loni v listopadu byly dohodou Tlustého s japonskou bankou zrušeny, případně je převzal pod kontrolu český stát.
Žaloba Nomury na Evropskou komisi je tedy dnes fakticky pod kontrolou českého ministerstva financí. Ve skutečnosti nyní právníci řízení ministrem financí vedou soudní spor ve věci zpochybnění státní pomoci, kterou totéž ministerstvo poskytlo během uplynulých let ČSOB.
Kdo má nyní pocit, že se ocitl v bohnické léčebně, může být v klidu. To jen "v báru houstne dým" před finální miliardovou přestřelkou mezi státem a bankou. ČSOB stále požaduje od státu zhruba osm miliard korun, které stát nehodlá vyplatit, protože jeho právníci tvrdí, že banka na tyto peníze nemá nárok a jejich vyplacením by se příslušní úředníci dopustili vážného kriminálního činu.
ČSOB naopak vyhrožuje žalobou u mezinárodní arbitráže. Stát však po smíru s Nomurou má dost výrazně navrch. Přestože je smlouva tajná, některé důsledky pro spor o miliardy jsou dost jasné a byly již zveřejněny.
Roky vedená a nakonec prohraná arbitráž mezi Českem a japonskou investiční bankou předpokládá, že bude vyčíslena škoda, kterou čeští státní úředníci způsobili tím, že IPB sebrali Nomuře. Tuto škodu však Česko bude platit maximálně do výše sedmi miliard korun.
Má tedy vůbec cenu vzniklou škodu podrobně počítat? Samo o sobě je to nesmyslné, ale dává to hluboký smysl, pokud stát vede spor s ČSOB. Vyčíslená škoda totiž bude vyjadřovat hodnotu IPB v okamžiku, kdy do jejích dveří vstoupil v červnu 2000 nucený správce.
Pokud bude tato hodnota kladná, o čemž jen málokdo pochybuje, bude mít Evropská komise u nyní vedeného sporu před Evropským soudním dvorem nemalý problém.
Pomoc ČSOB byla a je poskytována i po našem vstupu do Evropské unie. Nyní by se navíc ukázalo, že rozsah pomoci je v rozporu s evropským soutěžním právem.
To totiž umožňuje poskytovat bankám ohroženým bankrotem státní pomoc jen do nezbytně nutné výše, tedy na dorovnání kapitálu do takové výše, aby tržní ocenění krachující banky po poskytnutí státní pomoci nebylo záporné ani kladné, ale fakticky nulové.
Pokud nyní arbitři prohlásí, že hodnota banky byla v okamžiku jejího převzetí nuceným správcem kladná, bude mít Evropský soudní dvůr poměrně jasno o tom, že státní pomoc byla v každém případě vyšší, než povolují předpisy Unie, a může se ptát, proč a jak je to možné. Také se navíc může zajímat, co bude s penězi, které mají být ČSOB ještě vyplaceny.
Není vyloučeno, že soud uloží komisi posoudit zákonnost státní pomoci, a nakonec by stát mohl na ČSOB vymáhat zpět desítky miliard korun.
Přes silná slova některých hodně vysokých úředníků ministerstva financí je však tento scénář spíš hypotetický, protože k tomu, aby státní úřad ohrozil stabilitu největší české banky, nikdo nenajde odvahu.
Na druhou stranu je nepochopitelné, že podle stejných úředníků se ČSOB ani za mák nepokouší dosáhnout nějakého racionálního kompromisu a podle všeho na svou nedotknutelnost dost spoléhá.
