Virus ochromuje imunitní systém zvířate a druhotné nemoci jako zápal plic pak vedou ke zkáze. Vědci ale zatím tápou, co je skutečným původcem PDV.
Někteří experti se kloní k tomu, že infekci podporují jedy vypouštěné do moří. U více znečištěných břehů Nizozemska, Německa a Dánska je totiž úhyn podstatně výraznější než třeba u břehů britských či irských.
Švédští odborníci například zkoumají, zda nákazu nešíří norci, kteří prchají z chovatelských farem. Kontakt tuleňů s uhynulými nebo oslabenými norky je jednou z hypotéz infekce.
Dosud největší epidemie PDV v roce 1988 už způsobila, že prakticky redukovala stavy severoevropských tuleňů na polovinu. Tehdy uhynulo kolem 8500 zvířat.
Na rozdíl od roku 1988 však německé úřady tentokrát nesledují úhyn s takovými obavami. Jednak by letos epidemie neměla mít takový rozsah jako tehdy, kdy uhynula více než polovina celkového stavu odhadovaného na 13 tisíc zvířat.
Mezitím se stavy tuleňů značně zotavily a před letošním propuknutím nákazy činily přes 20.000 zvířat. Navíc se množí poznatky, že tuleni podléhají viru v poměrně pravidelných periodách.
Němečtí experti zároveň upozorňují, že negativní důsledky má i velmi nízký obsah kyslíku, jehož je v nejhlubších vrstvách Baltu letos tak málo jako málokdy předtím. Ministr ekologie nejsevernější německé země Šlesvicka-Holštýnska Klaus Müller soudí, že pokud se v příštích dnech výrazněji nezmění poměrně teplé počasí, nelze vyloučit ani větší úhyn ryb.
V zálivech u Kielu a Flensburgu jsou registrovány kritické hodnoty pod dva miligramy kyslíku v litru vody. S výraznějším zotavením lze počítat až někdy v říjnu, kdy se dostaví podzimní bouře a voda se "vymění".
