"Zatím nikdo nepřinesl jedinou zbraň," řekl plukovník Hajdar Ghaní Azíz z bagdádské stanice Báb aš-Šajch, podle něhož je předčasné tvrdit, že se amnestie mine účinkem.
Dvoutýdenní lhůta začala platit dnes a její vyhlášení se podle plukovníka nemuselo ještě donést ke všem lidem. "Uvidíme, když nikdo nepřijde, začneme prohledávat dům od domu," dodal Azíz.
V Bagdádu bylo po válce znovu otevřeno osmnáct policejních stanic, na nichž Iráčané mohou zbraně odevzdávat. Dalších 23 stanic chtějí úřady spustit v červnu.
Lidé si mohou nechat doma pušky AK-47. U sebe budou moci nosit pistole, na které budou mít zbrojní průkazy. Těžší zbraně se mají odevzdat.
Mezi pěti miliony obyvateli Bagdádu je velké množství zbraní. Prodávají se na zeleninových tržištích a trh už je tak nasycen, že cena samopalu klesla v přepočtu na 1200 korun, tedy na osminu ceny před válkou.
Klenotník Júsuf Sadžíd v první den odevzdávání zbraní na policii šel - postěžovat si. Na jedné ze silničních kontrol ho prý američtí vojáci odzbrojili a vzali mu jeho pistoli.
Krátce na to byl doma přepaden. Do domu vtrhlo šest mužů a dvě ženy, bili rodinu pažbami pušek a hrozili, že všechny zabijí, když rodina nevydá zlato a peníze.
"Kdybych měl zbraň, mohl jsem rodinu ubránit. Saddám sice za ropu kupoval zbraně hromadného ničení, ale aspoň lidi ochránil, což Američané nedělají," prohlásil Sadžíd.
Většina Iráčanů je toho názoru, že beze zbraně nelze v anarchii panující v Bagdádu přežít. Jak máme bránit své domovy před vrahy a zloději, když doma nebudeme mít zbraň?, ptají se.
"Míval jsem ve zvyku jezdit s pistolí i v autě, ale protože zavedli prohlídky na silnicích, nechávám ji teď doma. Ale každý, kdo bude mít pušku, teď může mé auto ukrást," tvrdí taxikář Hamad Saíd.
Obnovou pořádku v Bagdádu je pověřen bývalý newyorský policejní komisař Bernard Kerik. Civilní správa Iráku ho také požádala, aby pomohl obnovit chod ministerstva vnitra.
 Iráčtí policisté se řadí v nových uniformách na své stanici v Bagdádu. (1. června 2003) |
