Tato slova se stala ústředním mottem veřejného slyšení nazvaného „Pomoc obyvatelům Afghánistánu“, pořádaného Výborem pro rozvoj a spolupráci EU 7.listopadu 2001 v Evropském parlamentu. Tohoto zasedání se kromě poslanců zúčastnila i celá řada představitelů mezinárodních vládních i nevládních organizací operujících v dané oblasti, včetně několika organizací a skupin na podporu afgánských žen. Ústředním tématem všech diskusí byla problematika dodržování lidských práv.
Komisař Nielson, který se setkání také účastnil, prohlásil, že EU musí co nejdříve vytvořit vlastní strategii, jak dopravit humanitární pomoc k těm, kteří ji v současnosti potřebují nejvíce. V průběhu posledních deseti let byla EU největším poskytovatelem humanitární pomoci Afghánistánu. Hlavní překážka provádění efektivní a okamžité humanitární pomoci není finanční povahy, problém spočívá spíše v tom, jak ji dopravit a jak ji učinit dostupnou těm, kteří ji potřebují. Zdůraznil rovněž, že při poskytování humanitární pomoci EU neexistuje žádná diskriminace z důvodů politických či náboženských, ani diskriminace na základě pohlaví.
Vřelé odezvy se dostalo vystoupení Oliviera Dürra, zástupce Mezinárodního výboru Červeného kříže. Ten vyzval politiky, aby vytvořili určitou „humanitární oblast“, a připomněl, že Afghánistán není jedinou humanitární katastrofou na světě.
Kamel Morjane, zástupce z Úřadu Vysokého komisaře OSN pro uprchlíky, připomněl, že pomoc Afghánistánu se nezačala poskytovat až po teroristických útocích z 11.září 2001. Zopakoval svou výzvu určenou zemím sousedícím s Afghánistánem, aby nepřestávaly přijímat uprchlíky, a dále vyzval mezinárodní společenství, aby se v této etapě zamyslelo nad obnovou stabilního prostředí, která by měla nastat po ukončení konfliktu.
Ve svém závěrečném projevu Nicole Fontaineová vyzdvihla důležitost neutrality a prohlášení učiněné Spojenými státy o tom, že se zapojí do vytvoření humanitárního koridoru, který by měl zlepšit situaci obyvatel v Afghánistánu.
- středa 14. listopadu 2001
