Děvčátka žijí společně s pěti mladšími sourozenci, o které se často starají. Domovem jim je velká místnost v polorozbořeném domě. Místnost je tmavá a holá. Jen přikrývky, kolébka a ohniště uprostřed místnosti svědčí o tom, že tu někdo bydlí, píše list The Washington Post.
Pro děvčátka to ale dlouho domov nebude. Ještě když byla batolata, jejich otec potřeboval peníze na zaplacení dluhů. Protože si nevěděl rady, prodal své dcerky bohatým pěstitelům máku, kteří hledali nevěsty pro své syny.
"Jsem chudák a takhle mohu aspoň nasytit svou početnou rodinu," říká Šarafudín, otec děvčátek.
Šarafudín, sám drobný pěstitel máku, se před několika lety přestěhoval s rodinou do Kandaháru, aby unikl věřitelům. Uvědomuje si, že prodat dcery bylo špatné i to, že mu někteří mullové (islámští vzdělanci) radili, aby to nedělal - ale nelituje toho.
"Co jsem mohl dělat?" krčí rameny. "Mnozí jiní dělají totéž."
Protože dívky byly ještě velmi mladé a manželkami se mohly stát až za několik let, byla cena poměrně nízká. Šarafudín prý dostal v přepočtu asi 400 dolarů. Kdyby byl mohl čekat déle, dostal by víc peněz. Jeden budoucí manžel je zhruba stejného věku jako nevěsta, druhý je o deset let starší.
Ačkoliv je sotva zná, Šarafudín tvrdí, že příslušníci rodiny, do které se jeho dcerky dostanou, jsou dobří lidé. Těší ho také to, že jsou to jeho vzdálení příbuzní a příslušníci stejného kmene jako on.
Žijí prý v oblasti Ghurak, ležící v odlehlém hornatém kraji v provincii Kandahár, kde je rozšířené pěstování opiových máků a vládní kontrola je tu velice sporadická. Zvláště nyní, když se má za to, že se v této oblasti aktivizují bývalé síly Talibanu.
Zdá se, že Šarafudín mluví upřímně, když říká, že nemá žádné výčitky. Jeho žena sedí za ním a mlčí. Na otázku ohledně vlastních pocitů odpovídá, že osud dcer je v rukou jejich otce a že jejich prodej byl nevyhnutelný, protože rodina je chudá.
Bez přítomnosti rodičů byla Zarlasce a Nabas Gul položena otázka, co si myslí o dohodě o jejich sňatku. Naslouchaly s nehnutou tváří, těkaly očima a hledaly pomoc. Pak se začaly hihňat a nakonec utekly.
Zarlaska a Nabas Gul mohou zůstat s rodiči do té doby, než si je jejich budoucí manželé vyžádají. To je obvykle v době, kdy dorostou do puberty. Jejich rodiče ale nebudou mít žádné právo cokoli namítat, pokud si je budou chtít kupci odvést třeba hned.
Prodej chudých nevěst je běžný
Neexistují sice žádné statistiky, ale podle Afghánců je prodej dívek na vzestupu. Po čtvrt století války, chaosu a nedávném velkém suchu se mnohé rodiny dostaly do zoufalé situace. Prodej dcer za peníze na ruku je jedním z drsných a srdcervoucích důsledků této situace.
Tato praxe má zejména v jižním Afghánistánu kulturní kořeny. Budoucí manželé tu dlouho platili "cenu za nevěstu" - jakýsi druh věna. Jeho výše tradičně závisela na postavení nevěstiny rodiny a na finančních možnostech ženicha. To, co bývalo obyčejem, se postupně změnilo v obchod, při němž si muži mohou koupit mladé dívky z chudých rodin.
Vzhledem k tomu, že justiční systém země je v troskách, není nic, co by jim v tom mohlo zabránit.
"Prodej dětí jako nevěst je v rozporu s islámem a já to lidem říkám. Máme tady ale mnoho jiných problémů, tenhle je navíc velice spletitý, takže si s tím nikdo neporadí," říká Safía Amadžarová, pedagožka a ředitelka kandahárského Sdružení žen.
Sňatek s dítětem a inkasování peněz za jeho prodej zakazuje jak občanský zákoník, tak islámský zákon. "Jsou tady zákony, ale také zvyklosti a velká chudoba," uvedla Marzía Baselová, bývalá soudkyně a zakladatelka Sdružení afghánských soudkyň v Kábulu.
"Právní systém tu prakticky úplně zanikl a nikdo nebude nikdy stíhán za prodej dcery, či za sňatek s tak mladou dívkou," dodává. "Dokud nebudeme mít silnou vládu a lidé nebudou mít jistá práva, pak se takové věci budou dít dál."
Humanitární organizace se snaží zlepšit podmínky dívek a žen v posttalibanském Afghánistánu. I Zarlaska a Nabas Gul mají z jejich zájmu prospěch.
Obě chodí poprvé v životě do školy a dokud jí budou navštěvovat, budou jejich rodiče prostřednictvím Světového programu pro výživu dostávat každý měsíc zdarma plechovku vysoce ceněného amerického rostlinného oleje.
Až si však dívky odvedou budoucí manželé, přijdou na venkov, kde nejsou žádné školy pro děvčata a často ani pro chlapce.
V Afghánistánu je totiž stále hluboká propast mezi venkovským a městským životem. Ve městech jako Kábul, Kandahár a Dželálábád jsou patrné známky změn. Čile se tu staví a otevírají se školy pro dívky. Na venkově však stále přetrvávají staré zvyky, a těch lze zneužít k prodeji děvčat.
Zpráva, kterou vypracovala Catherine Dunnionová z humanitární organizace GOAL Ireland, například informuje o rozšířeném prodeji dcer v severní provincii Džauzdžán. Catherine objevila vesnice, kde jsou houfně prodávány dívky ve věku osm až dvanáct let, obvykle v přepočtu za 300 až 800 dolarů.
"Všichni, s nimiž jsem mluvila, tvrdili, že se to děje teprve poslední čtyři roky, po které vládne velké sucho," říká Dunnionová s tím, že ve vesnicích, které dostávají od humanitárních organizací potraviny, počet případů prodeje děvčat klesl.
"Podle toho, co ti lidé říkají, je v této kultuře islámu povoleno, aby dívka normálně vstoupila do manželství po první menstruaci, ale nikdy před osmým rokem života.
Tato praxe ale není zavedena jen na venkově. Podle Padvaši, dlouholeté humanitární pracovnice, si i někteří bohatí muži z měst kupují mladinké nevěsty. Ona sama prý zná 60letého muže, který si koupil osmileté děvčátko. To mu bude dělat služku do té doby, než bude dost stará na to, aby se stala jeho třetí ženou.
