Když teď přijedete do Afghánistánu, máte pocit, že tam začíná nějaká perestrojka. "Naše strategie byla špatná, spoustu věcí jsme dělali špatně, a tak jsme ztratili celé roky,“ říká generál Egon Ramms, který má pod palcem celé působení NATO v afghánské válce.
"Ztratili jsme důvěru lidí, protože demokratizace Afghánistánu nefunguje,“ říká náměstek ministra školství Muhammad Kakar.
Za týden v Afghánistánu jsem hovořil se sedmi generály, mnoha tamními politiky a západními diplomaty. Náhle se zdálo, že pohled na Afghánistán i strategie se od základu mění. Padala slova jako naivita, neschopnost a přehnaná očekávání. Jako by nový realismus dělal tečku za blouzněním o moderní demokracii, která tady vznikne lusknutím prstů.
Seznam chybZtratili jsme spoustu času a důvěru Afghánců, přiznávají vojáci i afghánští politici. |
Také laťka pro "vítězství“ se realisticky snižuje, takže mnohem víc odpovídá situaci. "Musíme se smířit s tím, že v některých částech země nebude mít vláda jednoduše autoritu a bude tam vládnout násilí, bude to něco, jako byl třeba Divoký západ v Americe v 19. století,“ říká americký generál Daniel Hahn.
Nestačíte se divit, co při rozhovorech najednou slyšíte o věcech, které byly včera pro Západ symbolem afghánského tmářství. "Šaría? Proč ne? Nám se zdají některé jejich zákony špatné, ale jim ne. Jim se zase nelíbí některé naše zákony.“
"Burky? Proč by je ženy nemohly nosit? Je to afghánská tradice. U nás se srovnatelné věci taky měnily desítky let, proč by se to tady mělo změnit přes noc jen proto, že nám to připadá špatné?“
Poručíme větru dešti
Každý má spoustu příkladů na téma, jak necitlivě a často hloupě si Západ v Afghánistánu počínal. Víra, že zemi předěláme podle našich představ a modelu, byla mnohdy jízdenkou bez návratu.
"Moji lidé měli za úkol Afgháncům vysvětlit, že je dobré zavést systém zdravotního pojištění,“ vypráví mi večer u vína jeden vysoký maďarský důstojník. "Jenže afghánští úředníci se místo diskuse o detailech zeptali: Co to je? Moji lidé jim tedy vysvětlovali, že si člověk pravidelně platí malé částky, aby nemusel platit velkou sumu, až přijde do nemocnice. Jenže oni namítli: Ale proč by to dělali, když moc nemocnic nemáme?“
Naši v AfghánistánuPoslední incident: tři čeští vojáci byli lehce zraněni, když jejich vůz najel na nálož v Lógaru. V Afghánistánu v současné době působí téměř pět set českých vojáků plus členů rekonstrukčního týmu v Lógaru. Příští rok by jich mělo být celkem 745. Rozhodnutí však čeká na schválení v Parlamentu. |
Když jsme u zdravotnictví: úroveň se sice od roku 2001 zvedla desetkrát, ale současně se v dobré víře – a bezhlavě – stavěla střediska, která neměl kdo obsluhovat nebo personál neuměl zacházet se sofistikovaným vybavením. Podobně vznikaly školy bez učitelů. "Někdy jsme zjistili, že se staví nová škola ve vesnici, kde už jedna je,“ říká generál Ramms, který se pozastavuje nad často zcela nekoordinovanou činností desítek agentur OSN a stovek humanitárních organizací. Omylem bylo i to, že Západ chtěl dělat všechno sám a po svém. "Afghánský přínos je neviditelný, a to je velká chyba,“ říká americký diplomat Thomas Niblock.
Západ dělal chyby i jen tím, že si bez znalosti afghánské reality vyšlapoval jako slon v porcelánu. "Když mladá dívka po univerzitě vykládá kmenovým náčelníkům, jak se mají věci dělat, buď je tím nutí, aby ji nebrali vážně, nebo je připravuje o tvář a nabourává tím tradiční struktury, když nové ještě neexistují,“ vyslovuje generál Hahn názor, který by asi mnoho humanitárních organizací označilo za kacířský.
Jde i o slovíčka. Osobně jsem zažil dva plukovníky (jinak skutečné experty v oboru), kteří se sice pohybovali v ortodoxně muslimském prostředí, ale opakovaně komicky komolili slovo ramadán, říkali ramazán. Ale to pořád není ten hlavní problém.
Problémy za vás řeší Taliban
Majdán Šách je typické afghánské městečko: prach, primitivní dílničky na hlavní ulici, káry tažené oslíky, otrhaní trhovci a ohořelé trosky náklaďáku – zřejmě po útoku povstalců. Tahle díra těsně před Kábulem už napůl patří Talibanu. Vytvořil tam paralelní vládu, která je účinnější než stát. "Mluvil jsem s jedním mužem, který měl spor o vodu,“ vypráví mezi řečí jeden důstojník. "Vlekl se roky, stál spoustu peněz a soud stejně nic nerozhodl. Tak muž šel za Talibanem. Ten vyslechl obě strany a rozhodl. Trvalo to tři hodiny.“ Jinde dostal okradený kupec obratem zpátky své zboží, protože šel za Talibanem, který vyvěsil vyhlášku, že zloděje zná a pověsí ho, pokud lup nevrátí. Jiný obchodník ve stejné vesnici, který se obrátil na policii, už své věci nikdy nespatřil.
To je hlavní problém Afghánistánu. Stát nefunguje. Vláda nevládne. Prezidentu Karzáímu se říká starosta Kábulu: státní úřady jinde nemají velkou moc. Když nějakou oblast sužují lupiči, často vše vyřeší až Taliban, který jich několik oběsí a je klid. "Podporovali jsme ústřední vládu, ale zapomněli jsme na provincie. Aty hrají v téhle zemi bez komunikací hlavní roli,“ říká Ramms.
politická válka"Lidem je jedno, kdo bude v čele, jen když to bude fungovat. Zatím však jen stavíme, jak se říká u nás, mosty z jílu." |
Vláda se sama odepisuje tím, že dovoluje korupci a sama v ní i jede. Plukovník Skip Davis říká, že guvernéři provincií o své vůli nechávají vybírat "mýtné“ při kontrolních bodech na silnicích. Náměstek Kakar vypráví o neexistujících učitelích pobírajících plat a o jídle pro studenty, které se prodává na tržištích. "Všichni o tom vědí a nic se neděje. Kultura korupce a beztrestnosti vede k nedůvěře v systém.“ Vzniká nepřekročitelná propast: jednotky NATO vyčistí pro vládu oblast, ale když se stáhnou, vláda není schopná zaujmout jejich místo. Nenastolí řád a normální život.
Právě proto vojáci říkají, že sami nemohou tuhle válku vyhrát, protože vojenské řešení neexistuje. Je to politická válka. "Bojové akce proti povstalcům představují třetinu řešení, zbytek je politický,“ souhlasí náměstek Kakar. "Lidem je jedno, kdo bude v čele země, jen když to bude fungovat. Povstalci budou poraženi, až vláda zařídí zlepšení života. Zatím ale stavíme, jak se u nás říká, jen mosty z jílu.“
Návod na vodovod
Teď se má tedy přístup změnit od podlahy. "Ztratili jsme celé roky,“ říká generál Ramms, "ale poučili jsme se.“ Někde už je to patrné. Na kasárenském dvoře mladík v uniformě donekonečna salutuje, jako by byl na baterku. Z aut vyskakují vojáci: vrátili se ze cvičáku, kde celý den drilovali postup v rojnici a činnost pod palbou. A opodál sedí mladí muži ještě v civilních šatech. Rekruti. Za pár dní tady budou takhle salutovat a pobíhat i oni. (Někteří ne: uprchnou, jakmile zjistí, že jim vezmou otisky a vyfotí je. "Patří k Talibanu a zkoušeli se infiltrovat,“ říká velitel kábulského výcvikového střediska plukovník Mark Heffner.
Takhle vzniká afghánská armáda. Každé dva týdny odtud odchází nový prapor. Loni měla armáda 39 000 mužů, letos jich přibude skoro třicet tisíc. V plné síle by měla být v roce 2013, to bude mít 130 tisíc dobře vycvičených mužů.
"Čím víc Afghánců bude vpředu, tím méně tady budeme potřeba my,“ říká generál Alan Howard. "Už vystupují do popředí, bojují a vedou operace. Jsme na správné cestě.“
Někdy to dá zabrat. Třicet procent rekrutů je negramotných, často pocházejí z primitivních vesnic. A tak plukovník Heffner považuje za jeden ze svých nejlepších nápadů myšlenku natočit instruktážní film, v němž se bažanti učí žít v kasárnách. Třeba jak zapnout světlo nebo používat vodovod.
"Víte, nepovídám to jen pro pobavení,“ říká Heffner, "ale i proto, abyste si uvědomili, jak je všechno v Afghánistánu úplně jinak, než jak jsme si to představovali a čekali.“
