„Především chci zažívat pocit spokojenosti a sdílet jej s přizvanými muzikanty, kteří patří mezi mé oblíbence,” řekla Andersonová v rozhovoru pro hudební sál z 20. let minulého století. Ten je jinak domovskou scénou pařížské filharmonie a francouzského rozhlasu Radio France.
Vynikající koncept, který je v pařížských kulturních institucí čím dál častější, spočívá v tom, že nějaký koncertní sál či muzeum typu Louvre či Centre Pompidou osloví slavnou osobnost, aby vytvořila dramaturgii podle svého zájmu a vkusu. Většinou jsou přizváni další umělci různých uměleckých žánrů.
V rámci projektu Soukromá sféra přizvala Laurie Andersonová kromě svého životního partnera Loo Reeda, queer skupinu Antony and the Johnsons, saxofonistu Colina Stetsona či americké sestry a představitelky experimentálního freak-folku Cocorosie.
Laurie Andersonová, narozená jako Laura Phillips Andersonová (1947) - americká zpěvačka, houslistka a skladatelka zabývající se experimentální hudbou a art rockem.
Ve dnech 5.-10. března se tak v Salle Pleyel a Cité de la Musique odehrály nezapomenutelné koncerty a projekce nového dokumentárního filmu Charlese Atlase - Turning, v němž zpěvák Antony Hegarty (z kapely Antony and the Johnsons) dává citlivým způsobem prostor zakřiknutým travestitům, queerrům a jiným „freakům“, kteří před kamerou odhalují svá niterní traumata a své touhy.
V podobném duchu se nesl i koncert kapely americké sesterské dvojice CocoRosie. Jejich experimentální “freak” folková hudba, která si pohrává s operou i s hip hopem, působila v Paříži v přítomnosti přizvaných interpretů - japonské harfistky, arabské zpěvačky či beatboxera - zprvu nedostupně. Byla rafinovaná, mnohovrstevnatá, a podobně jako její hlavní interpretky zpočátku představení zahalené do černých dlouhých emo hábitů, se pomalu odhalovala, aby ukázala svou vnitřní krásu. V té nedostupnosti a experimentálním přístupu je nesmírná intelektuální erotika.
Sestry Casadovy uchvacují nejen svým vzhledem krásných polovičních Indiánek amerického kmene Cherokee, ale především svými hlasy a jejich rozdílností. Zatímco starší Sierra, která studovala v Paříži operní zpěv, a hraje na harfu a kytaru, působí andělsky a zprvu irituje, hlas mladší Bianky je netradiční, rebelský, dětský a něžně zabarvený, v něčem připomíná Björk. Ta hlasová rozdílnost se však výborně doplňuje, vzniká podivná, přesto velice podařená kombinace doplněná roztodivnými organickými i elektronickými zvuky.
CocoRosie (Praha, Archa, 27. 7. 2012)
CoCoRosie
Od roku 2004, kdy vyšlo první album La Maison de mon Reve, natočené v pařížské garsonce na Montmartru, se sestry Casadyovy staly pevnou součástí hudební indie scény. V červnu představí svou pátou desku nazvanou Tales Of A Grass Widow a namířeno mají i do Prahy: 19. června vystoupí v divadle Archa. Tak se nechme překvapit, co na to řeknou pražští intelektuálové.
