"Dvě mé spolubydlící v Číně odvezli týden před mým odletem do nemocnice. Pořád jsem na ně musela myslet. Doteď o nich nic nevím," říká dívka.
Své jméno do novin prozradit nechce, ani to křestní ne. "Nechci, abych vyšla z nemocnice a všichni přede mnou utíkali," vysvětluje. Lidé podle ní mají z nemoci přehnané obavy. "Jinak byste se dnes o mě asi nezajímala, že?" říká.
Ale v Číně to prý bylo zpočátku stejné, než si všichni zvykli na SARS jako na součást reality. Odjela tam před půl rokem a zažila počátek epidemie. "V první řadě všichni věřili, že se do týdne najde lék. Pak začali lidé řešit, jak se virus mohl objevit. A podezírali lékaře a vědce, že jim utekl z nějaké laboratoře," popisuje tamní náladu.
Postupně si všichni zvykli na to, že se na ulici nosí roušky a že je potřeba se pokud možno vyhýbat kulturním klubům či metru, prostě místům, kde je velký shluk lidí. "Ale stejně roušku pořád nosit nemůžete, to když se třeba jdete najíst do restaurace," popisuje.
Před odletem domů jí na letišti změřili teplotu a pomocí speciálního zařízení zkontrolovali, zda nemá nějakou infekci. Tehdy neměla. "Myslím, že má virovou angínu. SARS jsem, pravda, neviděl, ale podle toho, co jsem o něm slyšel, to na něj prostě nevypadalo," říká o pacientce lékař z Bulovky Ladislav Machala.
První testy mu daly za pravdu a dívka dnes půjde zřejmě domů. "Už se nebojím. Jen doteď nevím, co se stalo s mými přítelkyněmi. Snad doma najdu v mailu jejich odpověď," věří.
