Odpovědí mu bylo mlčení. "Nebyl to strach ani nervozita. Každý voják se v tu chvíli zabýval svými věcmi... a vlastně i já. Najednou jsem si vzpomněl, že musím konečně zavolat manželce. V posledních hektických dnech jsem se k tomu nějak nedostal," vysvětluje generál.
Co jste své manželce řekl?
Teprve s ní budu mluvit. A co jí řeknu? Do toho vám, s prominutím, nic není. No... ale určitě jí připomenu něco hezkého. Válka je na spadnutí a člověk nikdy neví, co se může stát.
Jak v to Kuvajtu vypadá pár hodin před možným útokem?
Vládne tu dost napjatá nálada. Spojenecké jednotky, především ty americké, se hromadně přesunují k hranicím Iráku. My pak prověřujeme okolí důležitých kuvajtských objektů a zesilujeme stráže i bojové zajištění našeho nového ležení, kam jsme se z amerického Camp Doha asi před týdnem přesunuli. Jinak ale vládne mezi mými lidmi dobrá nálada.
Dobrá nálada? Není to divné, když je válka na spadnutí?
Myslím, že si to neodporuje. Když vojáci vidí, že se schyluje k válce a může dojít k ohrožení jejich životů - ať v boji či diverzními skupinami -, tak se jednotka vždycky semkne. Zapomenuty jsou hloupé spory o to, kdo třeba uklidí záchod... Vyzní to asi zvláštně, ale blížící se válka má paradoxně na morálku vojáků i jejich psychický stav dobrý vliv. Lidé se vždycky ve vážných okamžicích či pod vlivem hrozby sblíží.
Jak v Kuvajtu vnímáte spory mezinárodního společenství ohledně útoku na Irák bez mandátu OSN?
Důležité pro nás je, že máme od českého parlamentu velmi jasné a široké zplnomocnění. A to, že dnes politici začínají lavírovat, je nám už jedno. Teď, když vojáci pochopili vážnost situace, se každý z nich soustřeďuje jen na to, co je důležité: aby měl v pořádku auto, zbraň, protichemickou masku... To jsou teď věci, které rozhodují o jeho životě. A přemýšlet najednou o slovíčkách politiků, na to už je, alespoň pro nás, pozdě.
