Rozumíte tomu? Pořád přece nevíme, proč vláda potřebuje vybrat více peněz. Proč raději nechce ušetřit? Co tak pěkného s našimi penězi udělá?
Proč zrovna devatenáct, a ne sedmnáct, či proč nezůstalo dvaadvacet? Mluvíme o horní sazbě DPH. Z žádných společenských zákonů nevyplývá, proč by měla být například voda dražší a teplo levnější.
Zkrátka "kompromis, který se dá ustát". Ale nazývat to reformou? A "kompenzace pro důchodce a mladé rodiny"? Sociální demokraté se prostě poučili z toho, jak klesla jejich obliba. Vědí už, že když elita práská bičem, musí nabídnout lidu aspoň kostku cukru.
Tu mají olíznout důchodci a rodiny s malými dětmi. Není to vymyšleno špatně. Kdo by nepřál přilepšení miminkům a starým lidem? Poněkud hůř je promyšleno, kdy cukřík dostanou: v červnu.
Tedy přesně ve chvíli, kdy volbami do evropského parlamentu začíná volební rok. Pokud bude opozice horlit o cynickém nákupu vládních voličů, těžko jí bude moci koalice chytře oponovat.
Bude-li ODS kritizovat druhý krok reformy jako nepromyšlený, bude mít také pravdu. Stačí jí, aby citovala onu Škromachovu větu. Jistě, pro ČSSD, Unii svobody a křesťanské demokraty je příjemné, že se shodli, jak vyberou od lidí víc peněz.
Jenže k čemu je ta shoda jiným? Vláda patrně naplní svůj slib, že sníží astronomický schodek státního rozpočtu. Nikoliv však tím, že ušetří, nýbrž tak, že lidem víc sebere. A vybraným šťastlivcům to osladí.
Nejspíš počítá s tím, že odměnění ji za to zahrnou voličskou láskou. I ti by však měli porovnat bolest a ponížení, když jste práskáni bičem, s prchavou rozkoší z kostky cukru. A myslet na chudáky, kteří nemají ani to.
