Nikdo však už teď nepochybuje, že to bude on, kdo povede ČSSD do volební bitvy. Na co sáhne, daří se mu.
Preference strany stouply z deseti na šestnáct procent. Důvěra ve vládu vyskočila ze čtrnácti na dvaatřicet procent.
Topolánek má pravděpodobně proti sobě poprvé skutečného vůdce. Po nevýrazném Špidlovi a nemožném Grossovi proti němu stojí ctižádostivý a podle všeho schopný muž.
Neukážou se teď slabiny Mirka Topolánka? Po profesorském Klausovi představuje Topolánek kvality, které charakterizují většinového voliče ODS. Liberalismus, vysokou sebedůvěru a po pravdě řečeno - jistou intelektuální nenáročnost. Tu pan Topolánek ještě zvýrazňuje nadužíváním silných slov.
Naopak v debatách, jichž se veřejně účastnil, není ani stínem Klause. Je tak slabý, že prohrával dokonce i s prvoplánově lstivým Grossem. Nebývá dobře připraven, jeho politické teze jsou zjednodušené, ekonomické výklady školometské a nesrozumitelné.
Zatím však neměl rovnocenného soupeře. ODS pod jeho vedením vyhrála vše, co mohla, ba ještě něco navíc. ČSSD se pod Špidlou trápila, pod Grossem zesměšnila. Pan Paroubek je, zdá se, jiná váhová kategorie.
Kyvadlo se patrně začne vracet zpátky k českému patu - síly pravice a levice jsou přibližně vyrovnané, možnost sestavit silnou vládu (pokud zůstanou komunisté v ghettu) je omezená. Obrovská převaha ODS se může začít rozplývat a s ní i naděje na uskutečnění modrých šancí všeho druhu. Topolánek teprve teď bude muset dokázat, že není "prázdný a falešný".
