Už dva roky se smiřuje s něčím, s čím se člověk smířit ani nemůže

K r n o v - Třetí rok beznaděje a zoufalství má před sebou Bohdana Planá z Krnova. Přesně před dvěma roky její bývalý manžel odvezl tehdy čtyřletou dcerku Karolínu a od té chvíle ji nikdo neviděl. Mladá žena si pomalu zvyká na to, že se zřejmě nikdy nedozví, co se s jejím jediným dítětem stalo, ale také na to, že za jeho zmizení ani nikdo nikdy nebude potrestán. "Naučila jsem se žít ze dne na den a nemyslet dopředu, co bude. Teď už vím, že se kdykoliv může stát cokoliv," naznačuje Bohdana Planá, jak ztráta jediného dítěte změnila její život. Chvíle, kdy se dozvěděla o zmizení Karolíny, nebyla jediným hrůzným zážitkem. "Když soud mého bývalého manžela zprostil obžaloby, byl to pro mě stejný šok, jako když jsem se tehdy dozvěděla, že se Karolínka ztratila," vzpomíná Bohdana Planá na rozsudek Krajského soudu v Ostravě, který v červnu rozhodl, že nemá dost důkazů, aby mohl Jaroslava Planého za zmizení dcery potrestat. Planý se přitom původně přiznal své sestře, že Karolínu zastřelil a ukryl někde v lesích na Jesenicku. Před policií ani před soudem však své přiznání nikdy nezopakoval. Jeho sestra také ne

Bohdana Planá by teď mohla mít naději, že jejího bývalého manžela odsoudí Vrchní soud v Olomouci, který se po odvolání státního zástupce zanedlouho bude případem znovu zabývat. Zdá se však, že se už mladá žena bojí v cokoliv věřit. "Nepřemýšlím, jak to dopadne," říká.
Přesto připouští, že si nedovede představit, co bude, pokud soud původní rozsudek nezmění. "Třeba ho budu běžně potkávat na ulici. Možná ale někam odjede a už ho nikdy neuvidím," uvažuje. Její tragédii lidé znají. "Musela jsem si zvyknout, že kamkoliv přijdu, provázejí mě pohledy a špitání. Mnozí se na mne dívají a asi přemýšlejí, co to se mnou udělalo. To, co se odehrává uvnitř, ale nikdo nevidí." Když se Karolínka ztratila, paní Planá nějakou dobu nebyla schopna ani chodit do práce. Nechodila téměř nikam. "Když jsem se vrátila do zaměstnání, učila jsem se znovu komunikovat s lidmi. Všechno mi vadilo - když se někdo o Karolínu nezajímal, i to, když se někdo příliš vyptával. Pořád těžce prožívám, když někdo vypráví něco veselého o dětech nebo když děti vidím," přiznává. Rodina bratra Jaroslava Planého bydlí ve vedlejším domě. Běžně se potkávají. "Nezdravíme se, dělají, jako by se nic nestalo," říká mladá žena. "Nic ale nezmění na tom, že moje dítě není. Policisté to řekli jasně - jsou přesvědčeni, že je mrtvá. A někdo za to je přece odpovědný." Cizí ženy, které o případu slyšely, se po telefonu matky ptají, co je nového. "Nechápou, jak to tak mohlo skončit. Je to jako návod. Když dítě schováte, že se ho nepodaří najít, nikdo vás za to nepotrestá. Co když to někdo zopakuje?" ptá se Bohdana Planá.