Má také skončit grégrovské období rozhazovačné průmyslové politiky, kdy stát sypal skrze nejrůznější netransparentní programy stovky milionů korun umírajícím průmyslovým mastodontům.
Sobotka však jenom realizuje to, na co tlačí Evropská unie. Značná část podpory kolosům se dělala nepřímo, přes programy oddlužení bank. EU již nepovolí žádnou pomoc akcionářům bank: pravidla jsou jasná.
V odvětvích, jako jsou ocelářství a železářství, platí na společném trhu EU podobná pravidla jako v bankovnictví. Nedávné úvahy o odpuštění dvou miliard dluhů třineckým železárnám padly právě na základě výhrad EU.
Ministr financí chce také zatnout tipec vzrůstající poptávce po nejrůznějších státních garancích. Každá vláda podle něho bude muset proti každé poskytnuté garanci vytvořit okamžitě finanční rezervy v rozpočtu.
To, co Sobotka navrhuje, je pouze jedna strana mince. Podniky jako České dráhy je třeba tvrdě restrukturalizovat, jinak přijdou každý další rok s nataženou rukou a bez ohledu na to, k čemu se stát zavázal, budou žádat o pomoc znovu a znovu.
Do budoucna platí, že zdaleka nejlepší průmyslovou politikou jsou rychle a solidně fungující konkurzy a bankroty, perfektní a profesionálně fungující soudnictví. Ozdravná kreativní destrukce bankrotů uvolňuje zdroje a umožňuje svižnou restrukturalizaci aktiv. A celou konsolidační agenturu i Fond národního majetku by bylo nejlepší rychle prodat. Tak jak stojí a leží. Třeba zítra.
