Pokud by zákon vstoupil v platnost, bude moci kdokoli starší osmnácti let nahlédnout do dosud přísně tajných spisů, které představují statisíce stran.
"Tato novela sama o sobě neznamená vyrovnání se s minulostí. Je to jen malý krůček k poznání praktik StB," řekla senátorka Dagmar Lastovecká (ODS), která byla jedním z iniciátorů návrhu. Návrh počítá s tím, že by napříště byly přístupné dokumenty o činnosti všech složek StB včetně dosud nepřístupných archivů tajných služeb - vojenské kontrarozvědky a civilní rozvědky.
"Znamenalo by to, že pronásledované osoby by měly možnost zjistit maximum, tedy i rozkrýt jména spolupracovníků StB," řekla Lastovecká.
Dosud mohli poškození nahlédnout pouze do svých svazků, a pokud ty byly skartovány, měli prostě smůlu. Smůlu mají i emigranti, ti se do archivu rozvědky nedostanou vůbec.
Ministr vnitra Stanislav Gross se s odvoláním na své kvalifikované podřízené znovu vyjádřil skepticky k možnostem otevření archivů. Materiály StB byly roztroušeny po nejrůznějších institucích a ministerstvech. A zástupci rozvědky varovali před úniky informací o cizích státních příslušnících. Správci archivních fondů však jsou připraveni zákon respektovat, pokud bude schválen.
Senát schválil návrh velkou většinou - ze 73 přítomných hlasovalo pro 57 senátorů.
O archivy se ještě svede boj
Jedním z členů Senátu, který novelu podporoval a zároveň ví, že o její definitivní prosazení se ještě bude tvrdě diskutovat, je senátorka Dagmar Lasotevcká z Občanské demokratické strany.
"Myslím, že hlasování v senátu ukázalo velkou politickou vůli, ale lze předpokládat, že návrh ještě dozná změn," připustila včera po hlasování, v němž byla novela v Senátu přijata.
I odborníci totiž nejsou jednotni v tom, jak nejlépe zpřístupnit materiály, které mají mnohdy velkou hodnotu dokumentační. Problémem však bude fakt, že archívy jsou na nejrůznějších místech po celé zemi a pod různými institucemi.
"Můj názor je takový, že archiválie z doby před rokem 1989 by měly mít charakter materiálu zvláštního významu. Měly by mít jednotného správce a měly by být přístupny všem občanům," řekl svůj názor náměstek ředitele Úřadu pro dokumentaci a vyšetřování zločinů komunismu Pavel Bret.
Předsedkyně Unie svobody Hana Marvanová plánuje, že v září její strana navrhne v Poslanecké sněmovně zřízení nové instituce, která bude pověřena zpřístupněním svazků Státní bezpečnosti.
"Měla by se jmenovat Institut pro dokumentaci doby totality," uvedla předsedkyně Unie svobody.
Jenže existují i opačné, skeptičtější názory.
"Osobně jsem v tomto smyslu velmi skeptický. Archivy jsou totiž už tak proseté, probrané a vlivnými skupinami vyčištěné, že se ze svazků nic nedozvíme," řekl místopředseda ODS Miroslav Macek.
Za jednoznačně přínosné však považují otevření archívů Státní bezpečnosti historikové. Ti dokonce nevylučují, kdyby novela definitivně prošla, objeví se nová odhalení či případně další zjištění dalších případů takzvaných zločinů komunismu.
Zpřístupnění archívů podpořil ředitel Ústavu pro soudobé dějiny Oldřich Tůma i historikové Zdeněk Vališ a Karel Kaplan.
"Samozřejmě, že zpřístupnění archívních materiálů může napomoci historickému bádání. Ale důležité je, aby při studiu byly brány v úvahu všechny dobové souvislosti," řekl historik Karel Kaplan, který se zabývá historií poválečného Československa a takzvanými procesy padesátých let.
Snahy o zpřístupnění svazků Státní bezpečnosti přitom trvají od pádu komunismu. Teprve v roce 1996 byl přijat zákon umožňující přístup do svazků, ale jen velmi úzkému okruhu zájemců. Ti mohou dnes do svých svazků nahlížet v pardubickém archivu - každý měsíc tam do svazků nahlédnou desítky lidíé. Před rokem a půl se někteří politikové pokusili možnosti zpřístupnění rozšířit, ale tehdy ještě neuspěli.
V současné době existují takzvané Cibulkovy seznamy - tedy seznamy agentů StB, které v roce 1992 poprvé vydal někdejší disident Petr Cibulka. Jejich věrohodnost však nebyla dosud nikdy potvrzena.
