Ruské námořnictvo tvrdí, že na palubě Kursku nebyly v době nehody jaderné zbraně. I tak však už na dnech oceánů leží jaderné hlavice a pumy, které ruští i američtí vojáci poztráceli v minulosti. Jak moc jsou nebezpečné? V jaderných hlavicích jsou nejméně dvě podkritická množství štěpného materiálu a přesný mechanismus uvnitř je musí přiblížit k sobě navzájem ve vhodném úhlu, aby se mohla rozeběhnout řetězová reakce. Podle vojenských odborníků je konstrukce tak zabezpečena, že se podkritická množství k sobě nemohou dostat samovolně. Navíc k výbuchu atomové zbraně nemůže dojít bez dostatečného množství neutronů zvenčí, které reakci zahájí. A ty musí dodat například neutronový urychlovač, který se v moři sám nespustí. Pláště jaderných hlavic jsou z mimořádně odolných materiálů. I jimi však nakonec mořská voda po desetiletích působení pronikne. V hlavicích bomb je obvykle 20 až 30 kilogramů plutonia - toxického a radioaktivního prvku, jehož poločas rozpadu činí téměř 25 000 let. V živých organismech se usazuje v kostech a odtud je svým zářením ničí. I v tomto případě tedy bude záležet na tom, jak rychle bude do vody unikat a jak se v ní stačí rozptýlit. Pro bezpečnost světových moří by však určitě bylo lepší i tyto bomby nalézt, vyzvednout a uložit na pevnině.
8. září 2000
