Dnes už se z tohoto hlediska nezdá – ačkoliv bezprostředně po útocích zastávalo tento názor tolik lidí –, že útoky byly odrazem jakési neuchopitelné, iracionální a necivilizované mentality či úplně jiné civilizace – předmoderní, neosvícené a od základu „tradiční“ (jinými slovy nerozvinuté). Právě v tomto nelichotivém smyslu se o islámu coby o dominantním náboženství hospodářsky zaostalého koutu světa tvrdilo, že motivoval útoky z 11. září 2001. A protože ti, kdo tomu věřili (prakticky všichni, jejichž hlas bylo slyšet), začali opožděně vnímat urážlivé důsledky tohoto předpokladu, způsobily diskuse o této otázce v následujících letech značnou bolest.
Do místa, kde už několik let roste následovník Světového obchodního centra, přijela zavzpomínat také Amelia Tedescová, jejíž nevlastní syn Walter Baran přišel při jedenáct let starých utocích o život.
Neexistují žádné eufemismy, jimiž by bylo možné bez urážky naznačit, že jedno z velkých světových náboženství je vražednou a iracionální ideologií, která je pro moderní a civilizované lidi nepřijatelná. A přesto dvě různé americké administrativy z tohoto předpokladu vycházely – a důsledně podle něj jednaly.
Jakmile však tragédii 11. září 2001 a širší politický fenomén mezinárodního terorismu zasadíme do kontextu jiných historických tragédií v minulém století, začne být náboženství dost nepravděpodobným vysvětlením. A právě zde se ozřejmuje vliv nacionalismu.
Všichni jsme nacionalisty
Na Západě je nacionalismus od počátku moderního období významnou motivační silou. Historikové vypozorovali jeho vliv v alžbětinské Anglii (která navodila atmosféru oživující puritánskou vzpouru a migraci do Ameriky) a stále častěji ho pokládají i za motivační sílu v pozadí francouzské a ruské revoluce. Čínští vědci zase začínají v nacionalismu vidět inspirativní sílu pro boj Mao Ce-tunga s Kuomintangem (který sám sebe otevřeně označoval za „nacionalistické hnutí“) a pro politiku lidové republiky. A i člověk bez historického povědomí chápe, že nacionalismus byl také zdrojem Hitlerova národního socialismu, a tím i druhé světové války.
Příbuzní Frances Ann Cilenteové, která ve Světovém obchodním centru pracovala, se rozhodli odnést alespoň malou vzpomínku na svou neteř v podobě kopie jména z pamětní desky.
Vlastně by bylo s podivem, kdyby tomu tak nebylo, vzhledem k tomu, že nacionalismus je kulturním základem modernosti – rámcem jejího společenského povědomí. A právě proto, že nacionalismus utváří způsob našeho myšlení, lze jeho podíl na událostech, které nacionalistický motiv halasně nevytrubují do světa – například na útocích al-Káidy v roce 2001 –, snadno přehlédnout.
Většina nacionalistů se zpravidla za nacionalisty neoznačuje. Stejně jako my ostatní věří také oni, že jejich nacionalismus je přirozený a není třeba ho zdůrazňovat. Trocha sebezkoumání by však měla přivést každého myslícího člověka k poznání, že nacionalisty jsme my všichni – všichni cítíme, přemýšlíme a reagujeme na svět tak, jak nám nacionalismus předepisuje.
Stačí jen pocit…
Nacionalismus je časově ukotvená vize (a tím pádem je i sekulární, přestože ve své rétorice používá náboženství), která rozděluje lidi do suverénních komunit, jejichž členové jsou si rovni. Rovnost národní příslušnosti (která však současně může být definována exkluzivně) povyšuje status každého člena na úroveň elity, čímž ho činí závislým na důstojnosti národa jako celku.
V důsledku toho se z těch, kdo disponují národním povědomím, stávají oddaní obhájci důstojnosti národa – měřené jeho postavením či prestiží tváří v tvář jiným národům. Proto je souboj o národní prestiž od počátku dvacátého století hlavním motivem v mezinárodní politice.
Konkrétně řečeno v mnoha mezinárodních konfliktech v tomto období motivovala agresora domnělá urážka národní důstojnosti. Skutečná urážka ani není nutná: stačí pocit nadřazenosti nad jiným národem.
Světelné sloupy k uctění památky obětí teroristického útoku na New York
My jsme víc než vy
V rozvinuté moderní společnosti, jako je Německo, nedělá intelektuálům potíže používat otevřeně nacionalistický jazyk k tomu, aby přesvědčili národnostně uvědomělé obyvatelstvo o ohrožení národní prestiže. Naproti tomu ve společnosti, kde se národní povědomí omezuje na vzdělanější vrstvy (například na arabském Blízkém východě), se musí intelektuálové uchylovat k tradičním prostředkům mobilizace. V případě Blízkého východu je tímto tradičním mobilizujícím prvkem islám, a tak je ohrožení národní prestiže prezentováno jako ohrožení islámu.
Některé národy se necítí imaginárními urážkami národní důstojnosti ohrožené – z různých historických důvodů věří, že jsou nadřazené jiným. Ocitne-li se však jejich prestiž skutečně v sázce, pak se vnímání hrozby stane rozhodujícím faktorem. Proč by se jinak občané v celém rozvinutém světě tolik báli o svou hospodářskou konkurenceschopnost? Copak nám nestačí, že se máme dobře? Proč se potřebujeme mít lépe než jiní?
Proč se například Američané cítí tak ohroženi pokojným hospodářským rozmachem Číny (stejně jako se v 80. letech báli hospodářského úspěchu Japonska)? Nebýt už „jedničkou“ by totiž urazilo americké vnímání důstojnosti. Nic víc na tom není.
Dopravní uzel pod budovami nového Světového obchodního centra je stále ve výstavbě
Památník obětem teroristických útoku z 11. září na Ground Zero
Nová dominanta Manhattanu, mrakodrap One World Trade Center
Také Čínu dnes motivuje nacionalismus a ten bude stoupat tak vysoko, jak to v zemi čítající 1,3 miliardy obyvatel půjde. Ohrožení mezinárodního postavení Ameriky je reálné, avšak zaslepení Američané věří, že jsou stále v situaci, kdy mohou na Čínu pohlížet svrchu jako na podřadnější mocnost. Prozatím jsou Číňané možná příliš zaneprázdnění vlastními problémy, než aby takovým urážkám věnovali pozornost, ale je hloupé urážet je záměrně.
Jelikož Američané špatně pochopili motivy v pozadí útoků z 11. září 2001, musely Spojené státy vést dvě nákladné války, v nichž svého protivníka neporazily a Blízký východ zanechaly nestabilnější než kdykoliv předtím. Budou-li USA slepé vůči vazbě mezi nacionalismem a důstojností v Číně – a vůči vlastnímu chování k této zemi –, může je to přijít ještě dráž.
Profesorka politologie a sociologie Liah Greenfeldová
Liah Greenfeldová, profesorka politologie a sociologie a ředitelka Institutu pro rozvoj společenských věd při Bostonské univerzitě, je autorkou knih Nationalism: Five Roads to Modernity (Nacionalismus: Pět cest k modernosti) a The Spirit of Capitalism: Nationalism and Economic Growth (Duch kapitalismu: Nacionalismus a hospodářský růst).
Copyright: Project Syndicate/Institute for Human Sciences, 2012. Z angličtiny přeložil Jiří Kobělka. Titulek a mezititulky jsou redakční.
