Ten záběr oblétl svět. Bush stojí na hromadě suti a popela a mluví k newyorským záchranářům. "Neslyšíme vás," ozve se z davu. Bush zvolá v odpověď: "Ale já slyším vás! Zbytek světa vás slyší! A lidé, kteří zničili tyhle budovy, brzy uslyší nás všechny!" Tak mluví skutečný vůdce. Ale je-li toto vůdcovský tón, pak Bush je neočekávaným vůdcem.
Osud na něj během několika sekund vložil břímě, které nečekal a na něž nebyl ani dostatečně připraven. Jeho poslání je velkým paradoxem a za jiných okolností by mohlo být nazváno ironií dějin. Muž, který se vyhnul válce ve Vietnamu tím, že létal se stíhačkou na poklidném nebi rodného Texasu, nyní jako vrchní velitel vede do boje nejsilnější armádu světa.
|
George W. Bush • Narodil se 6. července 1946 v New Havenu ve státě Connecticut jako nejstarší ze šesti dětí v rodině budoucího prezidenta USA George Herberta Walkera Bushe (1989-1993). Jeho dědeček, Prescott Bush, byl senátorem za stát Connecticut v letech 1952-1962. • V roce 1968 ukončil bakalářská studia historie na Yaleské univerzitě a v době vietnamské války sloužil jako pilot v pilotní škole texaské Národní gardy. Poté studoval na Harvardově obchodní škole, kde uzavřel magisterské studium v roce 1975. • Hned po studiích založil v Midlandu olejářskou a naftařskou společnost. • V roce 1978 neúspěšně kandidoval za stát Texas do sněmovny reprezentantů. • Stal se ředitelem firmy Harken Energy. • V prezidentských volbách roku 1988, kdy kandidoval jeho otec, se účastnil volební kampaně v jeho týmu. • V následujícím roce založil společnost, která koupila baseballové družstvo Texas Rangers, a stal se jedním z manažerů mužstva. • Stal se guvernérem státu Texas a setrval v této funkci dvě volební období (1994-2000), což se do té doby žádnému z jeho předchůdců nepodařilo. V době opětovného zvolení patřil podle průzkumů k nejoblíbenějším texaským politikům. V Texasu prosadil několik konzervativních zákonů, například zákaz kouření mládeže do 18 let. • V říjnu 2000 byl zvolen 43. prezidentem Spojených států amerických. • Má pověst bouřliváka. V mládí prý měl řadu milostných dobrodružství, bral drogy a měl problémy s alkoholem. Jeho konzumace se zcela vzdal po oslavě čtyřicátých narozenin. • Vyznáním je metodista. • V politice je stoupencem Konzervativní strany. • Letos v květnu dostal čestný doktorát Yaleovy univerzity. • Je ženatý (od roku 1977), s manželkou Laurou má dvě děti - dvojčata Barbaru a Jennu (1981). |
Muž, jehož volba rozjitřila Ameriku a rozdělila zemi, musí nyní Američany sjednotit a uklidnit. Muž, jenž je greenhornem v diplomacii a v mezinárodních vztazích, musí nyní přesvědčit celý svět, aby jej následoval do boje, který možná bude dlouhý a krvavý.
A výsledek? Vojáci jsou na svých místech, Amerika mluví jednotným hlasem a má za sebou zástup spojenců, z nichž mnohé by po svém boku nečekala ani ve snu.
To vše vymazalo předchozí nepříznivý obraz hlavy státu, která svou funkci bere příliš klackovsky lehkovážně a vykonává ji liknavě. Zmizel obraz George Bushe, jenž si nepřál nebo neuměl vyplnit obrazovky autoritou, kterou Američané očekávají od svého prezidenta.
Minulosti už patří státník, který nedokázal být ani výřečný, ani otcovský. Najednou byl na obrazovce zcela jiný člověk. Stačí ho sledovat v televizi a změna bije do očí.
Na mši za oběti atentátů už stál Bush rozhodný a odhodlaný. "Tento národ je mírumilovný, ale stává se bojovným v okamžiku, kdy se rozhněvá. Jiní určili, kdy a jak tento konflikt začne. Ale skončí způsobem a ve chvíli, jež si vybereme my," řekl.
Vrcholem však byl jeho televizní projev na sklonku minulého týdne. Prezident najednou jako by ztratil svou předchozí nejistotu, projevující se buď nepřirozenou prkenností, nebo naopak přehnanou mimikou připomínající špatného televizního moderátora snažícího se o kontakt s publikem.
Bush byl přesvědčivý a bylo vidět, že věří tomu, co říká. Byl prezidentský. Zdálo se, že náhle dorostl do svého úřadu. Získal si důvěru i jinak. "Jsem milující člověk," řekl o sobě.
V posledních dnech se Američanům zlidštil tím, že se v jeho očích občas zalesknou slzy. Ve vypjaté atmosféře, v níž Spojené státy nyní žijí, to vypadá přirozeně.
Ale pak přichází to, co od něho země očekává. Odhodlání v jeho očích nahradilo včerejší nezájem. Když Bush dříve mluvil, vypadalo to, jako by deklamoval naučený text, který ho mírně otravuje. Když mluví teď, je to pro Američany člověk, jemuž mohou důvěřovat.
Bush si je jist, že našel své poslání. Čím a jak se prezident tak změnil? Začalo to špatně. Těsně po atentátech se zdál být Bush otřesený a bezradný.
Jeho letadlo poskakovalo po vojenských letištích napříč zemí, aniž zamířilo k Washingtonu. To mu Američané vyčítají, neboť si myslí, že jeho místo bylo v hlavním městě.
Poté byla zveřejněna zpráva, že Bílý dům měl být také cílem útoku. Veřejnost tomu však neuvěřila a vzala to jako omluvenku se zfalšovaným podpisem. Teprve se zpožděním zřejmě Bush pochopil, co pro něj atentáty vlastně znamenají.
Jeho pocity možná vyjádřil Harry Truman, když napsal, co cítil, když na na sklonku druhé světové války historie luskla prsty a on se po zemřelém Franklinu Rooseveltovi stal v jediném mžiku prezidentem bojující země: "Měl jsem dojem, že se na mě zřítil Měsíc, hvězdy a všechny planety dohromady."
Snad právě od dob Harryho Trumana nebyl nováček v Bílém domě postaven před tak vážnou zkoušku. "Bush musel změnit své prezidentství, a tudíž také sám sebe. Z formulací, které nyní používá, se dá vycítit jeho víra, že se octl tváří v tvář svému životnímu poslání. Hovoří o "křížovém tažení", "první válce 21. století", o boji svobody a zla. Často opakuje, že se zapíše do historie tím, jak se vyrovná s touto hozenou rukavicí," řekl listu The New York zdroj z Bílého domu.
"Je si jistý, že on a jeho generace byli povoláni k obraně svobody, podobně jako generace otců byla povolána hájit svobodu za druhé světové války," řekla deníku USA Today Karen Hughesová, poradkyně George Bushe.
Prezident několikrát zopakoval, že je připraven tuto odpovědnost převzít. To mu dodalo sebejistotu, která mu předtím možná trochu chyběla. Ví také, že už nemůže couvnout. Ramena, která se dříve krčila, se nyní pod tíhou úkolu rozšířila.
Někteří Američané říkají, že prezidenta Bushe udělala sama kritická chvíle. Jiní si zase myslí, že více než skutečným vůdcem s rozhledem a chladnou hlavou je Bush kovbojem, který byl na koni patriotizmu stržen tryskem událostí.
Objevily se rovněž obavy, že v jeho chování je znát jistý prvek zbrklosti a nedospělosti. New York Times napsal, že podle některých kongresmanů dává Bush sliby, o nichž nemůže vědět, zda je dodrží, a vydává hrozby, které zatím nemůže podepřít činy.
Faktem však je, že jeho konání nyní schvaluje devět z deseti občanů země. Dokonce i jeho kritici uznávají, že si vede správně. Harvardský právník Alan Dershowitz, autor knihy Nejvyšší nespravedlnost, v níž obviňuje Nejvyšší soud, že "ukradl" loňské volby ve prospěch Bushe, nyní ubral plyn.
V televizi řekl: "Ukazuje, že by mohl být velkým prezidentem." Podobně smýšlejí také běžní Američané. Dana Davis, důchodce v Albuquerque v Novém Mexiku, dříve konstruktér vojenských satelitů, Bushe nevolil. "Ale teď si myslím, že si vede dobře. Udělal to, co má - postavil se do čela." Bushovi možná momentálně prospívá, že pochází z Texasu.
Mluví srozumitelně, jasně a stručně: "Vykouříme je z jejich jeskyní." "Budeme je hnát z místa na místo, až nezbude místo, kam by se mohli uchýlit." "Musí vydat teroristy, nebo budou sdílet jejich osud." To je jeho slovník. Tak mluví šerif před přestřelkou v pravé poledne. Zjitřené Americe, která je plná adrenalinu, to zatím zní dobře. Občas to však Bush přežene.
Za slova o "křižáckém tažení" se již omluvil, protože tím mohl urazit muslimy.
Také když ve westernovém duchu prohlásil na adresu teroristy Usámy bin Ládina: "Wanted: dead or alive - Hledán: mrtvý, nebo živý", mnoha politikům zatrnulo. Zdálo se jim totiž, že státník by měl být přece jenom zdrženlivější.
Podobné "přešlapy" si však prezident Bush může dovolit, neboť má na své straně jeden veliký trumf. Je jím již tradiční připravenost Američanů zapomenout ve chvílích ohrožení na všechny sváry a sjednotit se, odsunout na chvíli individualizmus a dát se plně k dispozici celku.
Když newyorský starosta Rudy Giuliani vyzval lidi, aby chodili do restaurací a už teď začali s předvánočními nákupy, aby tak podpořili raněnou americkou ekonomiku, můžete se vsadit, že to spousta Američanů vzala smrtelně vážně a vyrazila utrácet.
xxx
Ve své autobiografii George W. Bush napsal: "Většina životů má své rozhodující okamžiky. Chvíle, které vás navždy změní." Nyní se přesně v takové rozhodující chvíli ocitl sám. Vede zemi, a také většinu světa, do "nového druhu války". Opravdový test odvahy, schopností a síly - ten má ovšem teprve před sebou.
