Utíkal rok před vězením

Buď šest knedlíků v druhé cenové (přeloženo z kriminálnické hantýrky - šest let vězení nepodmíněně ve věznici s dozorem), nebo skrývání se před úřady třeba až do konce života. Jen tyto varianty měl osmadvacetiletý Jan Baluška do chvíle, než před pár dny Ústavní soud zrušil rozsudky městského i vrchního soudu v Praze, které Balušku loni potrestaly za zosnování loupežného přepadení. Přestože termín nástupu do vězení byl září 1999, mladý muž, přesvědčený o své nevině, jej nedodržel: skrýval se a věřil, že advokát s ústavní stížností uspěje.

Z obavy, že by se mohl dostat do rukou policistů, nakonec do Brna spolu s právníkem jel jen Baluškův bratr. "Byla to poslední naděje, čekal jsem úplně vyřízený s mobilem v ruce," popisuje čekání na verdikt Jan Baluška.

Život na útěku pro něj nyní končí. Přesto by se nejraději vrátil do momentu, který mu totálně změnil život.

Všechno začalo před dvěma lety den po velikonočním pondělí ránou kladivem mezi oči. Osmadvacetiletý Baluška - profesionální sportovec, mistr republiky v kickboxu, ten den dopoledne jako obvykle se svým kolegou sbíral tržby několika pražských prodejen, které pak měli dovézt do banky.

U jedné z prodejen, právě v době, kdy řidič šel vyzvednout sáček s penězi, a těsně poté, co Baluška ukončil hovor z mobilního telefonu, prolétlo bočním oknem dodávky kladivo a zasáhlo Balušku do čela. Na jakoukoli obranu nebyl čas, takže když kolega mladíka probudil z bezvědomí, pytel s penězi - jeden a tři čtvrtě milionu - byl pryč.

Zraněný muž okamžitě putoval do nemocnice, kde jej vyslechli kriminalisté, a pak ji na vlastní žádost opustil. Jeho tehdejší přítelkyně byla zdravotní sestra a mohla se o něj starat doma.

Druhý den se Baluška vydal do Chomutova pro nový zbrojní pas, který pro svou práci nezbytně potřeboval.


Přestože dal kriminalistům na sebe kontakt (kdyby náhodou ještě něco potřebovali), právě v době, kdy čekal na policejní služebně na vyřízení průkazu, vtrhlo do místnosti několik policistů, kteří povalili Balušku na zem.

"Nevím, jestli to bylo nějaké speciální komando, ale chovali se tak. Nejvíc mě naštvali tím, že jsem si při pádu narazil hlavu v místě, kde mi přistálo to kladivo..." Policisté mladíka okamžitě převezli do Prahy, kde z policejní cely předběžného zadržení putoval rovnou do vazby.

Důvod? Pokus o útěk a obava z ovlivňování svědků.
A jak se z poškozeného stal z ničeho nic obviněný? Prostě. Policisté díky svědkům velmi rychle dopadli ty, kteří vůz z penězi přepadli - bratry Jana a Víta Muchkovy. Ti, buď na radu právníků, nebo ze msty, vypověděli, že Baluška celou loupež zosnoval a požádal je o "spolupráci".

Všichni tři se skutečně znali, takže tato verze vypadala vcelku věrohodně a nikomu se nechtělo ji bourat a shánět jiné důkazy, když všechno tak hezky zapadalo a dva ze tří pachatelů se přiznali.

POBYT VE VĚZENÍ? BUDOU VZPOMÍNKY
"Na začátku jsem si říkal, že pobýt pár dní v base nemusí být špatná životní zkušenost - jako že bych měl co dávat k lepšímu v hospodě. Jenže postupem času jsem si začínal uvědomovat, že to je pěkný průšvih." Ve vazbě byl nakonec Baluška sedm měsíců a jeden den.
Městský soud mu vyměřil za loupež šest let, bratrům Muchkovým (kteří na rozdíl od Balušky vzorně spolupracovali s policií a ke všemu se přiznali) jen podmínku za zpronevěru.

Baluška se odvolal a pořád se utvrzoval v tom, že to přece není možné, aby pykal za něco, co neudělal. "Jednání u vrchního soudu trvalo přesně dvaatřicet minut, přibližně tolik, co můj rozvod," vzpomíná Baluška.

A závěr druhé soudní instance? Zpečetění verdiktu.
Když přišla výzva k nástupu do výkonu trestu, obrátil se Baluška na advokáta Michaela Marčáka.

"Já se normálně živím obchodním právem. Ale pokud zjistím, že je odsouzený nevinný člověk, vezmu to," podotkl advokát, který se okamžitě snažil kauzu znovu otevřít a začal sepisovat důkazy svědčící ve prospěch klienta. Jejich seznam je dlouhý a i Ústavní soud uznal, že některé z nich policisté ani soudci zřejmě nechtěli vidět.

Bratři například vypověděli, že jim Baluška telefonoval a dohadoval se s nimi na detailech fingovaného přepadení. Ani jeden z výpisů operátorů mobilních telefonátů to však nepotvrdil. Muchkovi tedy tvrdili, že jim volal z veřejného automatu z metra. "Dal jsem si tu práci a prošel 95 procent všech pražských budek a zjistil, že jsou napojeny na digitální ústřednu, a tudíž by se číslo muselo objevit na výpisu přijatých hovorů. Nikdo si ho ale nevyžádal," uvedl advokát. Nikdo se také nezabýval tím, že Baluška měl odpovědnost za svěřené peníze a v případě jejich ztráty by musel škodu uhradit. "Kdyby skutečně něco takového plánoval, udělal by to o pár dní dřív, kdy s penězi jezdil sám, bez svého kolegy.

Byly to takové drobné nelogičnosti, ale bylo jich tolik, že prostě o jeho nevině nemohlo být pochyb," konstatoval Marčák.

Oba soudy však uznaly výpověď bratrů za věrohodnější, a tak Baluška musel do anonymity. Trvala asi deset měsíců.

Kde všude mladík byl a kdo mu ve hře na schovávanou pomáhal, nechce zatím zveřejňovat. "Bylo to ale drsné. Nepřetržitý stres, každé policejní auto mě vyvádělo z míry. Jednou za čas jsem si vyzvedl poštu, jednou za měsíc jsem se sešel s rodinou. Nevěděl jsem, kdy to skončí a jestli vůbec.

Utíkala mi práce, utíkal mi sport.
Byl jsem šestý v Evropě, těsně po tom přepadení jsem měl jet do zahraničí na závody, i sponzorskou smlouvu jsem měl. Všechno bylo k ničemu."

FOTKA STÁLE JEŠTĚ VISÍ U POLICISTŮ
Ani teď, kdy může mladý muž normálně chodit po ulicích, ale ještě nemá klid. "Docela se bojím své reakce, až potkám ty dva," říká. "Z toho mám taky obavu," připojuje se advokát. Muchkovi totiž podle něj paradoxně nemohou být za tuto loupež už nikdy odsouzeni a potrestáni.

"Baluškův" případ se sice vrací na stůl soudu prvního stupně, který zřejmě spis vrátí k došetření vyšetřovateli, a ten může stíhání zastavit, ale verdikt podmíněných trestů pro oba bratry je pravomocný a nelze jej zvrátit.

A ještě jeden paradox: Baluška si teoreticky ještě může zopakovat pobyt za mřížemi. Městský soud totiž ještě nestáhl policejní zatykač, a tak je mladík stále na seznamu hledaných.

"Už zase normálně sportuju a s kamarády máme hokejový tým.
Před pár dny jsme hráli proti policejnímu mužstvu. Když jsme si po zápase podávali ruce, gratulovali mi, že to mám za sebou. Pak jsem se dozvěděl, že ještě někde visí moje fotka s nápisem 'wanted'." Policejní mluvčí Ivana Zelenáková potvrdila, že pokud by policisté Balušku kontrolovali, zřejmě by ho skutečně zadrželi. "Věřím ale, že ne na dlouho.
Určitě by se všechno vysvětlilo," tvrdí.

Jan Baluška si není jistý a zatím se uniformám vyhýbá.


Eurovolby 2024

Volby do Evropského parlamentu se v Česku uskuteční v pátek 7. a v sobotu 8. června 2024. Čeští voliči budou vybírat 21 poslanců Evropského parlamentu. Voliči v celé Evropské unii budou rozhodovat o obsazení celkem 720 křesel

Video