Soud se problematikou zabýval na základě stížností dvou společností. Ty uhradily dobrovolně své pohledávky, protože se tak ale stalo až po soudním rozhodnutí o nařízení exekuce, musely exekutorům vyplatit odměny.
Částka se odvíjela od vymáhané sumy, jednalo se tedy často o statisícové sumy, ačkoli exekutoři provedli jen několik administrativních úkonů.
O vyhlášce rozhodovalo plénum Ústavního soudu, tedy sbor všech ústavních soudců. Ti dospěli k tomu, že vyhláška se protiví ústavním zásadám a zrušili všechny její tři poslední úpravy - z let 2001, 2004 a 2006.
Exekutorská komora se však hájí právě tím, že ustanovení pozbylo v novelizaci platnost. Stejně uvažuje i ministerstvo spravedlnosti: "Zanikla souvislost mezi původními stížnostmi a nynějším plenárním zasedáním," řekl soudu právník ministerstva František Korbel.
Ústavní soud však trvá na svém. Je přesvědčen, že smí pokračovat v řízení, i když už napadené ustanovení neplatí. "Bylo nahrazeno ustanovením využívajícím naprosto shodné konstrukce," uvedla soudkyně zpravodajka Ivana Janů. Novela tak vycházela exekutorům ještě více vstříc.
