"Do toho se nám ale moc nechce. Nechceme způsobit této zemi ostudu. Možná ale jiná možnost nebude," řekla Baťova vnučka přesně před rokem redaktorce MF DNES.
Spor o Jana Antonína BaťuJan Antonín Baťa převzal vedení firmy po tragické smrti nevlastního bratra Tomáše. V roce 1947 byl Jan Antonín odsouzený k 15 letům vězení, protože se prý nepřipojil k protifašistickému odboji. Jak se ale později zjistilo, tajně odboji posílal vysoké finanční částky. Tehdy mu také znárodnili veškerý majetek. V roce 2007 soud zrušil rozsudek o kolaboraci. Od té doby jeho potomci tvrdí, že mají právo na náhradu zabaveného majetku. Ještě za svého života vedl Jan Antonín Baťa soudní spory také s ostatními členy rodiny. Jejich předmětem byly zahraniční pobočky obuvnického impéria. Spory však prohrál a majetek připadl Tomáši Janu Baťovi, synovi Tomáše Bati. |
Ministerstvo financí nikdy nevyplatilo za Baťův výrobní a obchodní komplex žádnou náhradu. Benešovy dekrety přitom náhradu předpokládaly. U současných českých úřadů a soudů neuspěli dědicové kvůli tomu, že nedodali vyžádané podklady.
Dědička si však u ústavního soudu stěžovala na to, že některé požadavky jsou zavádějící, nadbytečné a obstrukční. Rozhodování o Janu Antonínu Baťovi a jeho majetku označila za zpolitizované a dožadovala se objektivního a nestranného přezkoumání případu.
Ústavní soud však nenašel v postupu úřadů a soudů žádné pochybení.
Jan Antonín Baťa se očištění svého jména od nálepky kolaboranta s nacisty dočkal až po šedesáti letech. Jeho potomci pak začali bojovat za to, aby jim český stát vyplatil náhradu za majetek, který Baťovi zkonfiskovali komunisté po roce 1948.
Ve sporu jde hlavně o akcie desítek firem. Například akciové společnosti Baťa, Baťových pomocných závodů v Otrokovicích, Zlínské stavební společnosti nebo Fatry Napajedla. Dohromady by náhrada měla dělat asi pět miliard dolarů, tedy skoro sto miliard korun.
Jan Antonín Baťa byl nevlastním bratrem zakladatele obuvnického impéria Tomáše Bati. Když Tomáš v roce 1932 zahynul, zaujal v podniku jeho místo. V roce 1941 odjel do Brazílie, kde později také zemřel. Nyní tam žije osm desítek členů jeho rodiny.
