Pětapadesátiletý Ivan Lázok požadoval obnovení procesu. Jako důvod k opětovnému otevření svého případu označil údajně nesprávný postup léčebny v Horních Beřkovicích, ze které před vraždou uprchl. Tvrdil, že se prý vrátil a žádal lékaře, aby ho vzali zpět do léčby. Navrhoval i vyslechnout svědka, který by mu to potvrdil.
Do léčebny se Lázok dostal po čtrnáctiletém pobytu ve vězení. Tam se dostal za pokus vraždy. V roce 1974 napadl loveckým nožem ženu, která se mu však dokázala ubránit. Po propuštění musel absolvovat tříletou léčbu kvůli chorobné sexuální agresivitě, z léčebny ale 7. června 1991 utekl.
"Stěžovatel se nyní snaží paradoxně využívat ve svůj prospěch to, že záměrně mařil úspěšnost své ochranné léčby opakovanými útěky," konstatoval Ústavní soud v zamítnutí.
Sedmnáctiletá Nikol přijela v létě do Krkonoš na kurzy angličtiny. Bydlela v Harrachově a v den své smrti si vyšla na procházku. Lázok přijel do Harrachova ráno. Byl bez prostředků, protože za 30 korun prodal hodinky a koupil si za ně jídlo, cigarety a dvě piva. Odpoledne vyrazil do lesa.
Tehdy pětatřicetiletý muž překvapil dívku, když seskočila ze svahu na lesní cestu. Nejprve ji bodal zepředu, když upadla, tak ještě do zad. Celkem jí zasadil 12 ran. Neúspěšně se jí také pokusil uříznout hlavu
"Zemřela v den svých sedmnáctých narozenin pro necelých čtrnáct stovek a kvůli tomu, že vrah si se svou úchylkou neuměl představit nic lepšího, než že surově zabije ženskou a bude mít rozkoš z toho, jak trpí," napsal Miroslav Antl, který se jako státní zástupce účastnil vyšetřování.
Lázoka nad tělem vyrušili němečtí manželé. Dívku tak stihl jen okrást. Pár zjistil, že studentce už nemůže pomoci a vyrazili přivolat policii. V Harrachově pak zahlédli, jak vrah nastupuje do autobusu, a tak na to hned policisty upozornili.
Lázok se k vraždě přiznal. Pak nějakou dobu tvrdil, že chtěl po dívce pomoci při spáchání sebevraždy, ale došlo k nehodě a nakonec přišel s verzí, že dívku už našel mrtvou. Soud ho ale v roce 1992 odsoudil na doživotí.
Antl ve své knize Gaunery nemám rád uvedl, že nebýt momentu překvapení, dívka by se pravděpodobně ubránila. "Je malý, hubený, patří k chlapíkům, kterým občas někdo říká 'chcípáček'. Tělesně je slabý, a proto musel být při svých útocích zákeřný."
