Žádost pravoslavného duchovního z Ruska o udělení českého občanství zamítlo ministerstvo vnitra v roce 2014. Muž podal proti rozhodnutí rozklad, ministr vnitra však správnosti rozhodnutí svého úřadu o rok později přisvědčil.
Duchovní české občanství nedostal, protože ho státní orgány shledaly hrozbou pro bezpečnost státu. V podané ústavní stížnosti namítal, že se proti postupu nemůže účinně bránit, protože se nemohl seznámit se stanovisky policie a zpravodajských služeb a tudíž proti nim ani nic namítat.
Ústavnímu soudu (ÚS) ve své stížnosti mimo jiné navrhl, aby zrušil příslušné ustanovení zákona o státním občanství, které umožňuje nesdělit detailnější informace o tom, proč stát dotyčného za bezpečnostní hrozbu považuje. Plénum ÚS však v pondělí vyslovilo názor, že ustanovení je v souladu s ústavou a že v zájmu bezpečnosti státu takto lze zasáhnout do individuálních práv jedince na informace.
„Je základní právo i povinnost státu chránit stát, jeho základy a občany. To je druhá část těch misek, které Ústavní soud zvažoval. Dospěl k závěru, že vyváženost - minimální množství informace plus ochrana bezpečnostních zájmů státu tohoto druhu, je vyvážená,“ uvedl soudce zpravodaj Jaroslav Fenyk.
Zpráva Rady Evropy k Evropské úmluvě o státním občanství i česká úprava podle něj akceptuje sdělit jen minimum informací, obsahují-li stanoviska utajované informace. „Důvod je dán existencí zákona o bezpečnosti státu. Tato druhá ústavní rovina umožňuje určité omezení, které, pokud by nebylo respektováno, ohrožovalo by to bezpečnost státu. Ústavní soud shledal, že takové odůvodnění je dostačující,“ doplnil.
Na občanství není právní nárok
Právní zástupce duchovního připustil, že podobné rozhodnutí spolu se svým klientem tak trochu čekal. „Nejsme úplně překvapeni. Snažili jsme se poukázat na to, že za určitých okolností může docházet k porušení práva na spravedlivý proces, které se vztahuje nejen na české občany, ale i na cizince. Snažili jsme se zajistit možnost přezkumu toho neodůvodněného rozhodnutí ministerstva vnitra,“ uvedl advokát Filip Schmidt.
Jeho klient, který v Česku žije osmnáct let, přičemž posledních deset má v zemi trvalý pobyt, si prý není vědom žádných důvodů, kvůli nimž by příslušné orgány mohly nabýt dojmu, že je hrozbou pro bezpečnost, hodnoty či demokratické zřízení země.
„Paradoxní na celé situaci je to, že od roku 2006 disponuje povolením k trvalému pobytu v ČR. Zákon o pobytu cizinců přitom stanovuje povinnost státu povolení odebrat v případě, že by některý z cizinců představoval bezpečnostní riziko pro stát,“ doplnil. „Jeden orgán říká, že hrozbu představuje, na druhou stranu ve věci jeho trvalého pobytu není konáno nic.“
Doplnil také, že rodinní příslušníci dotyčného české občanství dostali. „Je poměrně dobře integrován v Česku, je zde aktivní, působí jako duchovní, má zde spoustu známých,“ doplnil advokát.
Muž se cítil poškozen i proto, že se proti rozhodnutí ministerstva nemohl bránit soudně. Touto částí stížnosti se však ÚS nezabýval. „Stížnost nebyla podána tak, aby umožňovala projednat v plénu tento návrh,“ doplnil Fenyk.
Soudce zpravodaj také zdůraznil, že právo na udělení státního občanství není vymahatelné a stát má právo vybrat si, koho přijme za svého občana. „Pokud by šlo o osobu, která nemá státní občanství, bylo by to základním právem, ale pokud jde o cizince, který o něj žádá cizí stát, tak Česká republika patří mezi státy, které se vymezují tím způsobem, že neposkytuje právní nárok na státní občanství. Ponechává na úvaze státních orgánů, zda a za jakých podmínek ho udělí,“ vysvětlil Fenyk.
Podmínek, které musí žadatelé o občanství splnit, je dohromady osm, mezi nimi třeba znalost českého jazyka a reálií. Pouze v případě, že je dotyčný shledán hrozbou, je však neuvedení bližších důvodů ospravedlnitelné.
