Flossmann ve stížnosti zpochybňoval legalitu prostorových odposlechů, které byly jediným důkazem pro jeho odsouzení. Podle Flossmanna došlo například k "deformaci" důkazu.
V rozhodnutí o nařízení odposlechů nesmí podle ústavních soudců chybět jasné vysvětlení spojitosti sledované osoby s konkrétní trestnou činností, kterou mají odposlechy prověřit. Opačný přístup by umožnil sledovat prakticky kohokoliv. Ani úřad pak podle ústavních soudců není místem, kde člověk ztrácí právo na soukromí.
Ústavní soudci zdůraznili, že odposlechy byly povoleny v jiné věci, a to v případu dovozu ojetých aut a podezření, že je dovozce s komplici takzvaně omlazuje. Nižší soudy se proto podle nich musí legitimitou odposlechů ve Flossmannově případu znova zabývat.
"Nález Ústavního soudu není nálezem o vině či nevině stěžovatele," zdůraznil předseda senátu Miloslav Výborný. Flossmann rozhodnutí soudu přivítal.
Flossmann pracoval u policie od roku 1987 a v roce 1996 se stal zástupcem rychnovského policejního ředitele. Z funkce ho nadřízení odvolali na konci září 2006 poté, co byl obviněn ze zneužití pravomoci veřejného činitele. - více o případu čtěte zde
Policie vycházela především z odposlechů v kanceláři městského úřadu. "Pana hraběte uděláme se slevou," řekl například během schůzky tehdejší vedoucí odboru dopravy, který také řekl svým kolegům, že je to s Flossmannem dohodnuté.
Rozhodnutí Ústavního soudu znamená, že se případ vrací zpět k soudu první instance, který bude muset vynést nový verdikt.
