Nález poslouží justici jako vodítko, a to zejména u starších sporů, které sahají do období účinnosti starého občanského zákoníku. Nový kodex už problematiku upravuje podrobněji, konkrétně zmiňuje nárok na účelně vynaložené náklady. A právě účelnost konkrétních oprav by měly soudy přezkoumávat i ve starších sporech.
"Po poškozeném samozřejmě nelze požadovat, aby například objížděl vrakoviště a hledal náhradní díl odpovídající stářím dílu, který byl při nehodě poškozen. Na druhou stranu, pokud takový díl k dispozici je, není v zásadě důvod jej k opravě nevyužít," uvedla soudkyně zpravodajka Milada Tomková.
Oprava auta stála 78 616 korun. Částku měl uhradit viník nehody, respektive jeho pojišťovna. Šofér však dostal jen 55 691 korun s vysvětlením, že zbytek tvoří zhodnocení vozidla oproti stavu před nehodou. Při opravách totiž auto dostalo nové náhradní díly ve značkovém servisu, zatímco dříve mělo staré součástky, na které pojišťovna uplatnila amortizaci.
Rozdíl v hodnotě auta vyčíslil znalec na 22 925 korun. Vyplacení této sumy by podle pojišťovny představovalo neoprávněné obohacení. Řidič s tím ale nesouhlasil a uspěl se žalobou u Obvodního soudu pro Prahu 6, který dospěl k závěru, že provedená oprava byla účelná, údajné zhodnocení bylo šoférovi vnuceno okolnostmi a že povinnost k úhradě oprav nelze přenášet na poškozeného.
Městský soud v Praze však prvostupňové rozhodnutí změnil a žalobu zamítl. Poukázal na názor znalce, podle kterého by vozidlo mohlo být po opravě prodáno za vyšší cenu. Nyní musí městský soud žalobu projednat znovu. Nikdo z aktérů případu se dnešního vyhlášení nálezu nezúčastnil.