„Jeden z platebních rozkazů byl prokazatelně doručen otci stěžovatelky a jí samotné, druhý pouze otci stěžovatelky. Doručení matce bylo v obou případech sporné,“ uvedla mluvčí soudu Miroslava Sedláčková.
Otec však žil v jiném městě a o dívku se dlouhodobě nezajímal. Ta žila s matkou. „Matka nedávala stěžovatelce dostatek financí na zajištění osobních potřeb ani na jízdné do školy. Krátce po doručení dotčených platebních rozkazů matka stěžovatelky zemřela a stěžovatelka byla následně v pěstounské péči své starší sestry,“ řekla mluvčí Sedláčková.
V roce 2012, kdy nabyla zletilosti, podala dívka platebním rozkazům odpor. U obou pokut ho však soudy odmítly jako opožděný. Ústavní soud nyní uvedl, že chybovaly.
Soudy nižších instancí měly povinnost doručit platební příkazy prokazatelně jak dívce, tak její matce. Bez toho nikdy nevstoupily v platnost. „Ve věci nezletilého nelze rozhodovat bez toho, aby mu byla umožněna účast na řízení a dána možnost vyjádřit svůj názor k věci. Nezletilé děti musí být považovány za subjekty práv, a nikoli pouhé objekty, o nichž je možno rozhodovat bez jejich účasti,“ rozhodl Ústavní soud a případ vrátil k novému projednání.
Ústavní soud zároveň připomněl, že děti nejsou schopné před soudem vystupovat samostatně. Proto musí být přítomen i jejich zákonný zástupce. Dívka byla v péči matky, proto bylo povinností soudu informovat ji o platebních příkazech.
„Obecné soudy tak v dalším řízení musí postavit na jisto, zda platební rozkazy byly řádně doručeny i její matce. Teprve poté bude možno dovodit, zda platební rozkazy již nabyly účinnosti a odpory stěžovatelky byly podány opožděně. Nadto Ústavní soud poukázal na potřebu, aby se obecné soudy zabývaly i tím, zda vůbec stěžovatelka své dluhy z jízd načerno zavinila,“ uvedla mluvčí Ústavního soudu.
