Žena zemřela v roce 2014 na hnisavý zánět plic, který byl následkem dlouhodobých potíží. Při převozu do nemocnice měla proleženiny, hnisavé rány, byla nepohyblivá a dehydrovaná. V době postupného zhoršování stavu žena sdílela domácnost s manželem a právě i zdravotnicky vzdělaným synem.
Do nemocnice se dostala až na příkaz jiného lékaře, kterého jí syn přivolal domů. I přes tam poskytnutou lékařskou péči po dvou týdnech zemřela.
Obecné soudy následně 43letému internistovi uložily osmiměsíční podmínku s odkladem na 16 měsíců za neposkytnutí pomoci, protože podle jejich názoru měl péči poskytnout i proti vůli matky. U Nejvyššího soudu se jej kromě znalce a svědků zastala i žalobkyně Nejvyššího státního zastupitelství, výpovědi však soud nepřesvědčily.
Lékaře se zastal až Ústavní soud, který trojici verdiktů obecných soudů zrušil.
„Ze zákona o zdravotních službách i Úmluvy o lidských právech a biomedicíně a judikatury Ústavního soudu zřetelně vyplývá, že zdravotní péči nelze poskytovat proti vůli dospělé svéprávné osoby, byť by to pro ni mohlo mít i fatální důsledky,“ objasnila soudkyně zpravodajka Kateřina Šimáčková.
Doplnila také, že za těchto okolností nelze lékaře stíhat za neposkytnutí pomoci. „Lékař musí odmítnutí péče respektovat,“ zdůraznila s tím, že lékaři a ostatní zdravotníci mohou tyto lidi přesvědčovat a snažit se je přimět ke změně postoje, ale nemohou je nutit či péči poskytnout proti jejich vůli.
Případ se nyní vrací k opětovnému projednání Obvodnímu soudu pro Prahu 3. „Je určitým zadostiučiněním, že Ústavní soud přijal naši právní argumentaci, kterou jsme prezentovali již v řízeních před obecnými soudy,“ uvedl právní zástupce lékaře Václav Chum.
Rodinné vztahy a to, jak spolu matka se synem vycházeli, blíž komentovat nechtěl. Podle některých svědků, kteří vypovídali před obecnými soudy, však žena svým chováním rodinu tyranizovala a odmítala se nechat ošetřit. „Matka po celou dobu odmítala poskytování pomoci ze strany syna,“ dodal pouze advokát.
