Václavu Křížovi se v září 1991 narodil syn Milan. Už o měsíc později se obrátil na soudy, aby mu umožnily se s chlapcem vídat. Od té doby ho jen párkrát zahlédl. Většinou, když bylo třeba vypracovat nějaké znalecké posudky. Ty poslední vznikaly v roce 2005.
"Už jsem se smířil s tím, že do synových osmnácti se to nevyřeší," uvedl Václav kříž.
Rozsudku Ústavního soudu ale demonstrativně tleskal. "Je to fraška. Doufám, že si soudci budou potlesk do smrti pamatovat, když si vzpomenou na mého syna," řekl Kříž.
Soud uznal, že byla porušena Křížova práva
Kříž se stížností na porušení svých práv uspěl i u Evropského soud pro lidská práva ve Štrasburku. Podobný verdikt zazněl i od Ústavního soudu.
"Bylo porušeno stěžovatelovo právo na projednání věci bez zbytečných průtahů, právo na spravedlivý proces a v důsledku toho i právo rodičů na výchovu dítěte," uvedl předseda senátu Vojen Güttler.
Přesto ale Ústavní soud nezrušil rozsudek, podle kterého smí otec synovi jen jednou měsíčně psát a ten mu musí nejméně jednou za dva měsíce odpovídat. Předseda senátu to odůvodnil znaleckými posudky.
Podle nich jsou oba rodiče egocentričtí, bez empatie k nezletilému. Oba se přes syna napadají a hoch se po šestnácti letech u matky otce bojí.
"Obecné soudy se svou nedůrazností podílely na vzniklém nedostatečném vztahu rodičů a nezletilého, ale negativní roli sehráli i oba rodiče," řekl soudce Gütter.
Zrušení rozsudku krajského soudu přitom nežádal jen otec, ale i právní zástupkyně městského úřadu v Černošicích, který je opatrovníkem chlapce a dokonce i advokátka matky. Té se nelíbilo, že odepisovat na dopisy od otce dostal chlapec jako povinnost.
Otec s matkou se neustále napadají
Podle právní zástupkyně matky Lenky Pavlové otec zasílal otevřené dopisy plné hanlivých a velmi vulgárních útoků na matku, ve vztahu k dítěti byla korespondence v imperativním, mentorském tónu. Tím, že byly veřejné, podle matčiny advokátky porušil právo svého syna na soukromí.
"Nic takového tam nebylo, hájil se Kříž. Uvedl, že právě proto posílal otevřené dopisy, aby bylo vidět, že v nich nic podobného není.
Do roku 2005 měl podle tehdy platného rozsudku Kříž vídat syna každou první sobotu v měsíci. Matka ale nikdy chlapce nepustila.
Byla za to odsouzena za maření úředního rozhodnutí, ale ani to její rozhodnutí nezměnilo. Nakonec krajský soud rozhodl pouze o písemném styku. Podle Kříže rezignoval před tvrdohlavostí matky.
Verdikt ústavního soudu je definitivní, nelze vůči němu podat odvolání. Případ přesto zcela nekončí. Soudy už mají na stole žádost o nové projednání kauzy.
