„Samozřejmě smlouvy musí být chráněny a dluhy se mají platit. Na druhou stranu, ve férovém demokratickém státě, který je založen na zásadách spravedlnosti, není možno připustit takovýto nemravný obchod s chudobou,“ řekla novinářům soudkyně zpravodajka Kateřina Šimáčková.
„Jsem přesvědčena o tom, že není možno schválit takový obchod, kde je člověk připraven o nemovitost za méně než jednu polovinu ceny té nemovitosti, což se v daném případě stalo,“ doplnila Šimáčková. Vyzvala veřejnost k opatrnosti při uzavírání smluv s nebankovními společnostmi.
Byt měl hodnotu nejméně milion korun. Žena nakonec reálně dostala něco přes 300 000 korun.
Ženin advokát Zdeněk Stránský nález Ústavního soudu přivítal. Klientka podle něj sice byt stále užívá, ale řadu let žije v nejistotě. V druhé linii totiž probíhá řízení o vyklizení bytu. „Předpokládám, že ten vývoj se obrátí, to znamená, že klientka bude určena vlastnicí bytové jednotky,“ řekl Stránský. V bytě žijí také ženiny dcery s dětmi.
Soudy v Trutnově a Hradci Králové původně poukázaly na ženinu zadluženost a neuvážlivost. Prodej bytu prý byl jedinou možností, závazky by splácela jen těžko. Ústavní soudci ale připomněli, že jedním ze znaků lichvy je tíseň. Při rozhodování, zda byla smlouva uzavřena v tísni, pak nemají soudy hodnotit to, jak se dlužník dostal do špatné finanční situace a jaká byla jeho platební morálka, ale to, jak dlužník smlouvu vnímal a zda věřitel nezneužil jeho obtíží k prosazení neférových podmínek.
Případ má také trestněprávní rovinu. Z nálezu plyne, že státní zástupce podal obžalobu pro podvod a lichvu na dva muže, kteří figurovali ve skupině fyzických a právnických osob na věřitelské straně.
