Střídavou výchovu soud chápe jako snahu o co nejúplnější naplnění práva dítěte na oba rodiče za situace, kdy spolu partneři již nežijí. Dítě si totiž zachová fungující vztah s oběma rodiči a zůstane součástí jejich každodenního života.
Soud uvedl, že justice sice může mít při úpravě styku rodičů a dětí ty nejlepší úmysly, avšak harmonické výchovné prostředí nelze vytvořit bez snahy rodičů.
"Této své zodpovědnosti by si tedy rodiče měli být vědomi a tomu by také měli přizpůsobit své vzájemné vztahy při hledání kompromisního řešení k vytvoření ideálního výchovného prostředí pro své dítě," stojí v usnesení senátu se zpravodajem Jaroslavem Fenykem.
Soudci zároveň zdůraznili, že o střídavé výchově musí justice rozhodovat v konkrétních případech vždy na základě individuálních okolností a po prověření, že jsou splněny všechny podmínky.
Dítě ztratí rodinné zázemí, argumentovala matka
Ústavní soud v tomto případě řešil stížnost proti verdiktu o střídavé péči. Podala ji matka jménem svého dítěte. Obvodní soud pro Prahu 10 nejprve střídavou péči vyloučil, Městský soud v Praze však dospěl k jinému názoru. Dítě, kterému byly tehdy dva roky, svěřil do střídavé péče rodičů v týdenních intervalech.
Matka se zvoleným řešením nesouhlasila. Dítě podle ústavní stížnosti ztratí střídavou péčí veškeré rodinné zázemí a pocit jistoty, navíc bude stále na cestách, neboť rodiče žijí každý v jiném městě. Ve stížnosti uvedla, že by soudy neměly střídavou výchovu nařizovat, pokud se na ní neshodnou oba rodiče.
Po větším rozšíření střídavé péče často volají především muži. Většina dětí v Česku totiž po rozvodu či rozchodu partnerů stále končí v péči matek. Umožnit častější střídavou péči plánovala novela zákona o rodině, v září 2011 však poslanci materiál zamítli (více čtěte zde).
