Když přišla ze strany městské části nabídka k odkupu bytu, staří manželé z Prahy 5 požadovanou sumu neměli, a tak si v roce 2002 půjčili přes 260 tisíc korun od společnosti Velkotržnice-Lipence.
Půjčku nespláceli, avšak zavázali se, že po uplynutí předkupního práva městské části a pražského magistrátu, tedy po třech letech, byt připadne do vlastnictví společnosti, budou v něm však smět dožít.
Když však manželé v roce 2013 zemřeli, platnost uzavřených kupních smluv dědicové úspěšně napadli u obvodního soudu. Tvrdili, že společnost zneužila při uzavírání smluv důvěry, neznalosti a vyššího věku rodičů. Posléze se na jejich stranu postavil i městský a Nejvyšší soud s tím, že smlouvami mělo být zastřeno sjednání takzvané propadné zástavy, což zákon zakazuje.
Ústavní soud (ÚS) se však v úterý postavil na stranu společnosti. Obecné soudy podle jeho rozhodnutí zcela ignorovaly okolnosti uzavření smluv. Firma po celou dobu u soudů operovala s tvrzením, že smlouvy byly uzavřeny právě proto, že děti rodičům nebyly ochotné na koupi bytu přispět.
„Soudy zcela pominuly klíčovou otázku úmyslu účastníků při uzavírání smluv, a proto nelze jejich skutková zjištění považovat za ucelená a kompletní. Ne každá transakce, při níž je kupní cena za převod nemovitosti započítávána vůči pohledávce kupujícího, musí být automaticky neplatná z důvodu existence propadné zástavy,“ konstatoval ve svém nálezu Ústavní soud.
Zákon „propadnou zástavu“ zakazuje kvůli ochraně dlužníka před jeho vlastním neuváženým jednáním při získávání úvěru, které může v krajním případě vyústit právě v to, že nakonec o zastavenou věc přijde.
Společnost nechtěla manžele ošálit
Soudce zpravodaj David Uhlíř dále uvedl, že z obsahu předložených smluv jednoznačně vyplývá, že úmyslem společnosti nebylo „ošálit“ prodávající. Podle soudu manželé od počátku věděli, že smyslem celé transakce bylo převedení bytu do vlastnictví společnosti.
„O skutečné vůli účastníků vlastnické právo k bytu převést vypovídá zejména to, že manželé po dobu svého života platnost kupních smluv nezpochybnili, to učinili až pozůstalí v rámci dědického řízení,“ doplnil Uhlíř.
Pražský městský soud nyní musí o případu rozhodnout znovu, přičemž by se měl řídit názorem Ústavního soudu a ponechat uzavřené smlouvy jako platné. I přes prvotní pro ně příznivá soudní rozhodnutí se tak dědicové bytu po rodičích nakonec zřejmě nedomůžou.
