Analýza nejnovějších mezinárodních dat v nové knize vydané v Divizi politiky a praxe při UNICEF, totiž v publikaci zvané A Recovery for All (Zotavení pro všechny), s podtitulem Přehodnocení socioekonomických politik pro děti a chudé domácnosti, dokládá, že velkou část světové populace ohrožuje finanční nedostupnost potravin, pronikavá nezaměstnanost a slábnoucí sociální podpora.
Mnoho lidí, málo práce
V prvé řadě po dvou významných mezinárodních vzestupech cen potravin v letech 2007-2008 a 2010-2011 lidé v bezmála šedesáti rozvojových zemích platí v roce 2012 za místní potraviny v průměru o osmdesát procent víc než před krizí. Ohrožena je tudíž potravinová bezpečnost chudých rodin, které jsou nuceny snižovat kvalitu či kvantitu své stravy.
Krize ve Španělsku, léto 2012 - nezaměstnaní se jdou v jedné z madridských kanceláří ptát na práci, 27. července
Dále platí, že trhy práce po celém světě poskytují méně pracovních příležitostí a nižší platy. To zvyšuje výskyt chudoby mezi zaměstnanými, což už se dotklo téměř miliardy pracujících a jejich rodin. Nadto celosvětově dva z pěti pracujících nedokážou najít uplatnění, přičemž oživení na trhu práce dále komplikuje rozbujelá nezaměstnanost mladých lidí, provázená rychlým růstem počtu mladých v produktivním věku (mezi lety 2012 a 2020 se očekává nástup více než miliardy osob do řad světových pracovních sil).
Konečně, při celosvětovém příklonu k úsporám je pod čím dál větším tlakem dostupnost veřejných statků a služeb. V roce 2012 se očekává, že 133 zemí sníží roční výdaje v průměru o 1,6 procenta HDP, přičemž třicet procent vlád prochází nadměrnou kontrakcí (definovanou jako snižování výdajů pod předkrizové hladiny).
Skutečnost je taková, že zatímco svět upřeně sleduje úspory v ekonomikách s vysokými příjmy, rozvojové země uskutečňují svá vlastní rozsáhlá úsporná opatření. Očekává se, že rozvojové země v roce 2012 sníží výdaje v průměru o 1,8 procenta HDP – téměř dvojnásobek oproti jejich vyspělým protějškům, které provádějí korekci o jedno procento. Řada opatření ke snížení výdajů přitom celosvětově neúměrně postihuje chudé.
Příští ekonomický model Řecka. Graffiti v centru Atén.
Čtyři způsoby škrtů
Vyhodnocením 158 nejčerstvějších zpráv Mezinárodního měnového fondu pro jednotlivé země se ukazuje, že vlády zvažují čtyři hlavní typy fiskální reformy:
* V 73 zemích vlády uvažují o snížení objemu mezd či stanovení maxima pro jeho výši, což by snížilo platy pracovníků ve veřejném sektoru, kteří zajišťují nezbytné služby pro obyvatele.
* Vlády v 73 zemích usilují o snížení či zrušení subvencí, včetně těch na potraviny a paliva, navzdory rekordně vysokým cenám potravin v mnoha regionech.
* Škrty v programech sociální ochrany se zvažují v 55 zemích, a to v době, kdy by se vlády měly postarat o zvýšení dávek.
* Mnohé vlády prosazují ještě další strategie ořezávání rozpočtu, například zvýšení daní ze základního zboží a služeb, jež spotřebovávají chudí (to se týká 71 zemí), což může dále oslabit ekonomickou aktivitu.
Tyto reformy mohou mít vážné a nevratné důsledky, zejména na kojence a malé děti. Domácnosti po celém světě zažívají rostoucí měrou hlad a podvýživu, zhoršující se zdravotní výsledky, nižší školní docházku, vyšší míru dětské práce a domácího násilí a větší citlivost vůči budoucím šokům. Zároveň sílí společenský neklid, neboť lidé ztrácejí důvěru ve vlády a veřejné instituce. Ostatně občané zemí s vysokými i nízkými příjmy jsou oběťmi krize, kterou nezapříčinili.
Řek prochází v Aténách kolem opuštěné budovy s grafitti odkazujícím na víkendové volby.
Možná obrana proti recesi
Současná krize ovšem také přináší příležitost k novému uvažování o socioekonomických politikách. To vyžaduje upuštění od krátkozrakého lpění na minulosti, která tolika lidem upřela slušné živobytí; namísto toho je potřeba opřít rozhodování v makroekonomické a fiskální politice o jejich potenciál rozvíjet lidský rozvoj a růst přinášející zaměstnanost.
Španělská krize, léto 2012 - Protest proti španělské vládě plánující privatizaci drah; Barcelona 3. srpna
Navzdory tvrzením, že na investice zaměřené na zlepšení životů dětí a chudých domácností chybí peníze, zejména za současného období globální korekce, tvůrci politik ve skutečnosti mají určité možnosti, dokonce i v nejchudších zemích.
Existuje šest obecných metod, jimiž by vlády mohly najít dodatečný fiskální prostor, a všechny mají podporu politických prohlášení Organizace spojených národů: změna alokace výdajů, zvýšení příjmů z daní, lobbing za vyšší objem pomoci a transferů, čerpání z fiskálních a devizových rezerv, půjčky a restrukturalizace současného dluhu a zavedení vstřícnějšího makroekonomického rámce.
Tvůrci politik musí zvážit škálu možností financování, již mají vlády všude na světě k dispozici, aby posílili tolik potřebné investice do růstu náročného na pracovní síly, do potravinové bezpečnosti, sociální ochrany, zdraví a dalších nezbytných veřejných služeb.
Souběžné zavedení fiskálních úspor v zemích po celém světě vede globální ekonomiku do recese, což si vybere lidskou daň, která postihne jak země s vysokými příjmy, tak rozvojové země. Je načase, aby světoví lídři současnou metlu nezaměstnanosti, potravinové nejistoty a úsporných šoků proměnili v pozitivní spirálu, která podpoří rozvoj a prosperitu pro všechny lidi. Jedině inkluzivní zotavení je proveditelné; je nutnou podmínkou sociální a ekonomické spravedlnosti.
Isabel Ortizová je vedoucí Divize politiky a strategie UNICEF. Matthew Cummins je specialistou UNICEF na sociální a hospodářskou politiku.
Copyright: Project Syndicate, 2012. Z angličtiny přeložil David Daduč. Titulek a mezititulky jsou redakční.
