Úspěch nezaručí jen načtené knihy

Drtivá většina zájemců o vysokoškolské studium musí především počítat, že se na vysoké školy hlásí mnohonásobně více zájemců, než jsou fakulty schopny přijmout. Ze středních škol stále ještě vycházejí populačně silné ročníky, což přepočteno na volná místa ve vysokoškolských lavicích znamená, že zamítavý dopis od děkana školy může očekávat čtyřicet až šedesát tisíc zájemců. Pozitivní zpráva ovšem je, že si každý student podává více než jednu přihlášku, takže počet těch, kteří neuspějí vůbec nikde, je nižší.

"Právě proto, že šance u zkoušek na vybraný obor může být někde minimální, podávají si studenti každoročně přihlášek hned několik. V průměru je to dva a půl přihlášky na hlavu," uvedl ředitel Ústavu pro informace ve vzdělávání Pavel Zelený.
Největší zájem je každoročně o právní a humanitní obory. V posledních dvou letech vzrostla poptávka po těchto studiích více než o deset procent.

Naopak - s vysokým poklesem zájmu se potýkají technické, a zejména zemědělské obory, na které se podle Ústavu pro informace ve vzdělávání hlásilo v roce 2000 o pětašedesát procent méně zájemců než v roce 1999. I když znalost statistik studenta asi těžko zbaví nervozity, je dobré vědět, že jednotlivé fakulty jsou povinny zveřejnit například to, kolik studentů budou přijímat.

Související články

Písemné zkoušky jsou anonymní

Učitel u pohovoru není nepřítel

Přijetí má v ruce děkan

Pokoru s sebou, radí psycholožka

Každá fakulta musí rovněž v dostatečném, nejméně čtyřměsíčním předstihu, uvést podmínky pro přijetí ke studiu a například i rámcový obsah zkoušky a kritéria pro její vyhodnocení. Fakulta může dále stanovit ještě další podmínky pro přijetí - ty musí rovněž zveřejnit.

"Je dobré si tyto údaje pozorně prostudovat. Mohou být člověku návodem, jak se na zkoušky připravit. Když bude alespoň přibližně vědět, co se od něj bude u zkoušek očekávat, nebude tolik nervózní," soudí psycholožka Helena Hudečková.

Hudečková doporučuje rovněž detailně pročíst zvací dopis, který musí škola v zákonné lhůtě uchazečům o studium poslat. Jednak se znovu dozví, z čeho konkrétně se bude zkouška konat, jednak získá informace, jaké pomůcky si s sebou může vzít.

"Například u nás je důležité vzít si s sebou kvalitní slovník," říká děkan Fakulty humanitních studií Univerzity Karlovy v Praze Jan Sokol. "Zkouška se skládá z překladu textu v cizím jazyce a krátké interpretace tohoto textu v českém jazyce. Když někdo přijde na zkoušku a má s sebou jen takový malý kapesní slovníček, je mi ho úplně líto. Protože k textu, který dostane, mu bude úplně zbytečný."

Ve zvacím dopise je rovněž uvedeno, kde konkrétně se bude zkouška konat. Vyplatí se školu předem navštívit, obhlédnout terén, najít inkriminovanou třídu či posluchárnu. "Zbavíte se zbytečného strachu, že se v den D ve škole zamotáte a příslušnou místnost nebudete moci najít," radí psycholožka Hudečková.

Čtrnáct či více dní před zkouškami by studenti podle ní měli znovu přehodnotit celou svou přípravu. Pokud vidím, že už ´nestíhám´, nemá cenu se přepínat a ležet celé noci v knihách.

"Organismus si nakonec právo na odpočinek stejně prosadí a útlum by se mohl dostavit právě v den zkoušky. To je lepší si učivo rozdělit na podstatné a méně podstatné. Méně podstatné pak vynechat," soudí Hudečková. Řada studentů se podle ní zbytečně zdržuje tím, že se neustále vrací k už naučenému a stále si potřebuje dokázat, že látku už umí.

"Někteří studenti zas dělají tu chybu, že se učí naprosto mechanicky, podle počtu stran. Řeknou si třeba, že každý den zvládnou třicet stránek. Nedívají se ale už na to, že něco je složitější a něco naopak méně obtížné," podotýká Hudečková.
Ta doporučuje studentům v poslední fázi přípravy dodržovat pravidelný režim a den před zkouškou věnovat uvolnění.