Vypadá to nepravděpodobně, protože války se obvykle vedou kvůli tomu, aby nepřítel byl potřen a jeho města obsazena. Ale v Afghánistánu probíhají paralelně hned dvě války: jednu vedou USA proti Usámovi, druhou vedou USA a Severní aliance proti Talibanu. Amerika potřebovala porazit Taliban, aby mohla na Usámu.
To se už stalo, tedy vzhůru na Usámu. Proto je v tuto chvíli v americkém zájmu, aby Kandahár ještě chvíli vydržel. USA pro to mají několik velmi dobrých důvodů, mezi něž patří to, že by tekla americká krev a že existence Talibanu zůstává jediným tmelem afghánské opozice.
Ale to nejdůležitější: teď mají USA dost klidu, aby se podívaly pod každý kámen na území, které mají pod kontrolou. Naopak při kvapném pádu města by vypukl zmatek a v něm by se mohl bin Ládin ať už živý nebo mrtvý - navždy vypařit. Avšak Američané chtějí ukázat světu Usámovo tělo, protože nechtějí vytvořit věčnou legendu.
Vědí z domova, jak snadno takový mýtus vzniká. Půlka Ameriky neuvěřila, že zemřel Elvis Presley: legendy totiž neumírají. A tak i Elvis žije dál, jednou byl zahlédnut jako řidič kamionu v Montaně, jindy jako pumpař v Alabamě. Kdyby byl podobně bin Ládin spatřen v příštích letech tu v Jemenu, tu v Somálsku, bylo by to špatné.
Legenda by žila, což by ukazovalo, že lze přežít, a tudíž vyhrát. Následovníci by měli vzor i magnet. Bez bin Ládinova těla nebude první tažení války proti teroru nikdy korunováno úplným vítězstvím.
Není to hezké tvrzení, ale je to tvrzení pro svět, kde teroristé unášejí dopravní letadla a i s pasažéry je vysílají proti městům. Proto jsou teď bin Ládin a jeho síť nejdůležitějším cílem. Taliban už je vyřízen, tedy může ještě počkat.
