Louis Jones zemřel krátce po jedné hodině odpoledne středoevropského času. Dostal smrtící injekci, jeho poslední jídlo před smrtí byly broskve, nektarinky a švestky.
Když mu byla injekce vpíchnuta, pomodlil se a začal zpívat píseň, která začínala slovy: Ježíši, dej ať zůstanu blízko kříže... Pak upadl do bezvědomí.
Jones požádal prezidenta Bushe, aby zmírnil jeho trest na doživotní žalář. Žádost opřel o své prohlášení před soudem, ve kterém tvrdil, že byl v roce 1991 vystaven působení iráckého nervového plynu a trpí příznaky, které jsou označovány jako Syndrom války v zálivu.
Několikrát vyznamenaný bývalý člen speciálních jednotek Jones, který od armády odešel, se přiznal že v roce 1995 vnikl na leteckou základnu v San Angelu, kde hledal svou ženu. Přiznal také, že tam unesl a pak znásilnil devatenáctiletou vojínku. Tu pak odvlekl na nedaleký most, kde ji ubil klíčem na výměnu kol u auta.
Profesor práva na Texaské univerzitě Timothy Floyd, který pomáhal Jonesovi s žádostí o milost tvrdí, že porota nebrala v úvahu potvrzení Pentagonu, že Jones byl mezi zhruba sto tisíci spojeneckými vojáky, kteří byli vystaveni působení nervového plynu sarin během války v Zálivu.
Žalobci naopak říkají, že násilnické sklony měl Jones už před iráckou operací. Jako důkaz uvádí, že měl napadnout několik svých spolubojovníků v armádě.
