A o tom to je. Běžný člověk přijde vždy do styku s tím posledním úředníkem na nejnižším stupni samosprávy. Tady je jeden člověk, který zpracovává širokou agendu vlastní problematiky, ale stejně tak musí zpracovávat výmysly nadřízených úřadů, kde naopak je úředníků nadbytek. Ministerstva, různá detašovaná pracoviště, krajské úřady, do toho finanční úřady a statistici atd. Tady všude je neskutečně mnoho hlav, které pak musí vyvíjet činnost = zadávat úkoly nižším úřadům. Tak to jde dolů, až to skončí u těch posledních úředníků obecních úřadů. Lidé si neuvědomují, že ten úředník se kterým jednají je jen prodloužená ruka státu, která dělá to, co "stát" požaduje. Úředník na konečném úřadě si nevymýšlí seznam dokladů, které je třeba k té či oné žádosti doložit - proč by se zatěžoval. Jako v Cimrmanech. Dolů spadne nařízení, předpis a jeho dodržování je vyžadováno. Čili vláda něco vymyslí, ministerští úředníci rozpracují, sněmovna schválí a cestuje to dolů k poslednímu úředníkovi. Lidé pak nadávají tomu polsednímu, který za nařízení nemůže. Vše, co po lidech úředník požaduje začíná u politiků. Na druhou stranu je třeba uznat, že česká vlastnost - kličkovat mezi zákony a snažit se je obejít nebo získat neoprávněně výhody je značná. Hodně lidí totiž uvádí nepravé údaje, aby se domohli výhod. Proto je nutné některé údaje ověřovat a dokládat. Ale měly by to být jen nezbytné údaje.
