Úředníci pracují pro lidi, nebo proti nim?

Úřady rozhodující o našem životě jsou mnohdy skoro neviditelné, ale jejich výroky ovlivňují, co budeme jíst a pít, jaký si postavíme dům nebo třeba kdo bude učit naše děti.
Naštěstí pomalu přecházíme na průhlednější evropské fungování byrokracie a na jasnější zákony. Jenže dva vysocí úředníci si v posledním roce zřejmě řekli, že staré úřednické zvyky využijí do mrtě a těsně před změnou předpisů jeden povolil a druhý zakázal, co by mu za pár dní už neprošlo.

Koncem loňského léta ředitel potravinářské inspekce zakázal prodej mnoha kamionů levného vína v plastových lahvích jen proto, že na sobě neměly správné razítko takzvané šarže, nebo-li čísla dodávky. O pár dní později začal platit vinařský zákon opsaný z Evropy, který o šaržích nic neví. K čemu by také byly, když spotřebiteli mohou být ukradené. Ohledně zákazu prodeje existují jen dvě logická vysvětlení – buď byl ředitel uplacený od konkurence, aby zavařil protihráčům na trhu, nebo je prostě tak hloupý, že chtěl ještě naposledy využít své pravomoci.

Koncem roku udělal totéž, ale v obráceném gardu hlavní hygienik. Povolil prodávat přístroj, který mění vodu z kohoutku na téměř destilovanou. Měla by být určená na vaření a přípravu nápojů, ale to už o měsíc později nedovolila novela potravinářského zákona. Každá hospodyně přece ví, že destilovaná voda není do kuchyně vhodná. Hygienikovo rozhodnutí budí stejné podezření jako u šéfa potravinářské inspekce. Jde o hloupost nebo úplatek?  

Pod lampou bývá největší tma a tak práce šéfů obou institucí proti duchu evropských norem a tím i proti zájmům zákazníků není na první pohled jasně vidět. Vnucuje se tedy otázka, kolik takových nesmyslných rozhodnutí na poslední chvíli už padlo. A kolik jich ještě udělají?