Je to jistě jeho právo, máme koneckonců svobodu slova. Myslím ale, že by neměl současně čtenářům lhát a publikovat polopravdy a nepravdivé informace.
Namátkou: lidovci nebyli jedinou nekomunistickou stranou, která přežila komunistický puč v únoru 1948. Štern by neměl čtenářům zatajovat, že stejně tak přežila rok 1948 i Národně socialistická strana, byť se její nepříliš povedený pohrobek jmenoval Československá strana socialistická, a to nemluvím o malých slovenských politických stranách, které si pro udržení zdání Národní fronty, rovněž komunisté ponechali. Neměl by ani nepravdivě tvrdit, že nástupcem Msgre. ThDr. Jana Šrámka v čele po únoru tzv. Obrozené lidové strany byl páter Josef Plojhar, když jeho skutečným nástupcem byl Alois Petr, který funkci předsedy Lidové strany vykonával až do své smrti v roce 1951.
. Polemika s článkemNepoužitelní čeští lidovci. Aneb Čunek tu není náhodou |
V jedné věci přesto má Ivan Štern pravdu - když v článku tvrdí, že Čunek tu není náhodou. Politický katolicismus v této zemi vždycky měl, a já si troufám říct, že i bude mít podporu významné sociální skupiny plnoprávných občanů této republiky.
Šternův článek uráží a napadá stovky tisíc dnes již většinou mrtvých lidovců, kteří ve svém politickém zápase celý život bojovali za lepší nesocialistické Československo. Mám teď věru na mysli ty, které obrozená Lidová strana po desítkách tisíc ze strany vyloučila a kteří věřili, že proti totalitě je třeba bojovat, ať už zde doma, anebo v zahraničním exilu. I ty Ivan Štern urazil. Nevím, jak by se k němu vyjádřily tisíce politických vězňů - členů lidové strany, lidé z uranových lágrů, z pevností Mírova a Leopoldova, popravení funkcionáři, poslanci a kněží. Možná by stačilo, kdyby se ke Šternově článku mohl vyjádřit nezapomenutelný Martin Čermák, redaktor z Hlasu Ameriky, jinak Ivo Ducháček, občanským povoláním poslanec parlamentu za stranu lidovou.
Na tyhle lidi by si Ivan Štern měl vzpomenout, až bude psát svůj další článek.
