Úřady dávají informace pozdě

Zkuste se obrátit k vyšší úřední instanci nebo k soudu tři dny po odvolací lhůtě. Pochopitelně byste byli bez šancí, protože nesplníte, co říká zákon. Některé instituce ovšem, když jde o ně samé, na nějakém tom dni nelpí. Důkaz? Do čtvrtka 1. března měly státní a městské úřady poprvé zveřejnit na internetu výroční zprávu o poskytování informací. Zhruba polovina termín nesplnila. Analýza, kterou provedlo sdružení Otevřená společnost, podporované Open Society Fund, ukázala, že 2. března byla na internetu výroční zpráva jen 61 vybraných institucí.

Klacky pod nohama na cestě k informacím

Neúřední postup
Když už se žádá o informace podle zákona, musí mít i odmítavé nebo jen částečně odmítavé stanovisko podobu úředního dokumentu, a ne jen uctivého dopisu. Když úřad žádosti o informace nevyhoví nebo vyhoví jen zčásti, musí to žadateli sdělit jako "rozhodnutí".
Stává se, že žádosti o informace úřad vyhoví - neformálně - jen zčásti, a když se žadatel odvolá, odvolání zamítne s odkazem, že odvolat se dá jen proti rozhodnutí.

Kdo má a kdo nemá informovat
Jsou úřady a instituce, o kterých není sporu ministerstva, parlament, města a obce. Zákon však říká, že informovat musí také "ty subjekty, kterým zákon svěřil rozhodování o právech, právem chráněných zájmech nebo povinnostech fyzických nebo právnických osob v oblasti veřejné správy, a to pouze v rozsahu této jejich rozhodovací činnosti".
"Problémy vyplývají z formulace zákona, která, pokud není dostatečně důrazně popisná, svádí povinné subjekty k tvrzení, že se na ně svoboda informací nevztahuje," říká Oldřich Kužílek, spoluautor zákona o svobodném přístupu k informacím. V lednu parlament rozhodl, že informační povinnost mají i "veřejné instituce hospodařící s veřejnými prostředky".

Proč to chcete vědět? Proto!
Někteří úředníci nechtějí poskytovat informace, s nimiž by se mohlo dále obchodovat - ale podle zákona nemají zkoumat motiv, se kterým občan o informace žádá. V Jičíně nebo Litvínově například odmítli sdělit seznam stavebníků rodinných domků. "Není možné, aby naši zaměstnanci v pracovní době sepisovali seznamy stavebníků, kterým mohou obchodníci nabídnout cihly," vysvětlil starosta Jičína Jiří Liška. "Čím více informací veřejná správa podnikatelům poskytuje, tím lépe prosperují jednotlivé firmy i celá ekonomika," oponuje Kužílek.

Zneužití obchodního tajemství
Co je obchodní tajemství, nemůže prohlásit úřad, ale jen obchodník, a to při uzavření smlouvy. Úřad musí poskytnout informace podle stavu, který existuje v okamžiku podání žádosti - pokud informaci obchodník sám neoznačí za obchodní tajemství, musí ji úřad poskytnout.

Zpracováno podle www.ostosest.cz, internetové stránky věnované zákonu číslo 106/99 o svobodném přístupu k informacím. Zájemci se sem mohou obracet s dotazy, zkušenostmi i náměty. 

Dalších 75 do té doby výroční zprávu nezveřejnilo. Internetové centrum Otevřené společnosti sledovalo internetové stránky ministerstev, dalších centrálních úřadů, okresních úřadů, statutárních měst a pražských městských částí.

Třeba město Liberec publikovalo výroční zprávu za rok 2000 už víc než před měsícem. Senát až toto pondělí, Poslanecká sněmovna ve středu. Na stránkách Ústavního soudu zpráva do včerejšího večera nebyla, i když už nejspíš existuje - ředitel soudní správy Vladimír Minařík v úterý řekl, že ji má v rukopise.

"Měli jsme maličký problém člověk, co to měl na starosti, onemocněl," vysvětlila zpoždění Květoslava Kozáková z kanceláře Senátu. Zpráva Senátu ovšem patří k těm nejsdílnějším.

Až v pondělí publikovalo výroční zprávu - o jedné větě, ale podle litery zákona - ministerstvo kultury. Na stránkách ministerstva životního prostředí do včerejška výroční zpráva nebyla. Pražský magistrát zveřejnil o vyřizování informací tiskové sdělení, ale ne výroční zprávu. Výroční zpráva má dát základní přehled o tom, kolik lidí se na úřad obrátilo s žádostí o informace a jak úřad žádosti vyřizoval.

Podle zákona o svobodném přístupu k informacím v ní musí být počet podaných žádostí o informace, počet podaných odvolání, opis podstatných částí soudních rozsudků (ve věci práva na informace) a případy sankcí za nedodržování zákona o přístupu k informacím.

Z výročních zpráv o poskytování informací, které letos úřady zveřejňovaly poprvé, se dá poznat hodně, nebo taky skoro nic. Například pokud není úřad pilný, nemusí zveřejnit, kolik žádostí o informace odmítl - výroční zpráva má totiž registrovat jen ty žadatele, kteří se odvolali.

Podobné je to s počtem žádostí o informace. Otázky počítali všude po svém. Takže některé úřady vykazují za rok 2000 třeba 12 žádostí, jako Magistrát města Havířova. (Ale zprávu má precizní.) Rekord drží pravděpodobně Městský úřad v Dobřanech na Plzeňsku - 19 801 dotazů!

To však není ani tak důsledek mimořádného zájmu občanů jako pečlivé statistiky. "Každý dotaz, který se týká úřadu, evidujeme," potvrdil tajemník radnice Jaroslav Rožánek.

Spočítal, že padlo v průměru 78,6 otázky na jeden pracovní den, čili jeden zaměstnanec zodpověděl 3,4 dotazu denně. Všechno ústně, protože na dobřanský úřad nepřišel ani jeden písemný dotaz.

Ministerstvo vnitra za loňský rok zaznamenalo 6004 žádosti o informace; to je nejvíc z velkých úřadů. "Jen mizivé procento žadatelů se odvolávalo na zákon o svobodném přístupům k informacím," sdělila mluvčí ministerstva Gabriela Bártíková.

Česká národní banka eviduje za celý rok jen jednu žádost o informace. "Počet podaných žádostí jedna, počet odvolání nula," citoval z výroční zprávy Pavel Zúbek z tiskového oddělení ČNB. Zprávu o poskytování informací se banka chystá zveřejnit až jako součást výroční zprávy ČNB, tedy někdy na přelomu dubna a května.

Zákon o přístupu k informacím říká, že úřady, které musí tak jako tak vydávat výroční zprávy, do nich mají zařadit i kapitolu o poskytování informací. To si ČNB vykládá tak, že zprávu o poskytování informací nemusí publikovat teď, ale až za několik týdnů spolu s tradiční výroční zprávou.

Podobně to bere Státní úřad pro jadernou bezpečnost. Mluvčí Pavel Pittermann zprávu MF DNES na vyžádání poskytl, na internetu ale do včerejška nebyla. SÚJB měl 326 žádostí o informace, z toho 217 k Temelínu.

V Brně se rozhodli, že výroční zprávu sestaví jen magistrát, který vybere údaje od 29 městských částí. Když se Internetové centrum Otevřené společnosti obrátilo třeba na úřad Brno-Královo Pole, dozvědělo se jen to, že informace o poskytování informací sdělili královopolští magistrátu.

A ten vypracoval souhrn, ve kterém o jednotlivých městských částech nepíše vůbec nic. Což pravděpodobně odporuje zákonu, protože když musí městské části poskytovat informace, musí vydávat i výroční zprávu. Ostatně některé pražské nebo ostravské obvody své výroční zprávy zveřejnily ještě před 1.
březnem.

Statistika zpráv potvrzuje, že se nekonal nával zájemců o informace, který by blokoval obvyklý rytmus úřadů. Ale ukazuje, že hlad po informacích tu přece jen byl v lednu a v únoru 2000, když začal zákon platit, byl zájem zřetelně větší.

Na ministerstvo zemědělství a jeho agentury přišlo za první dva měsíce 40 procent dotazů z celého roku. Z výroční zprávy ministerstva zemědělství - další z těch podrobnějších - také zjistíme, že sedmkrát se ministerstvo žadatele zeptalo, jestli souhlasí s tím, kolik by za informace zaplatil. Žadatelé ani jednou neodpověděli, takže informace nedostali.

Kdo nechtěl říci víc, než ukládá zákon, pojal zprávu jako suchou statistiku. Třeba Kancelář prezidenta republiky zveřejnila jen počet dotazů v jednotlivých čtvrtletích a počet odvolání, což byla pokaždé nula.

Od některých úřadů se dozvíme i to, na co se lidé ptali. Senát například podle výroční zprávy zodpověděl dotazy na rozpočet Senátu, na náklady na provoz, nebo na platy a zahraniční služební cesty senátorů.

Úřad městského obvodu Moravská Ostrava a Přívoz vyhověl žádosti o informaci, jak se likvidují hlasovací lístky, které občané odložili ve volebních místnostech. A ministerstvo zemědělství poskytlo i údaje o komisi degustátorů pro zatřiďování vína nebo informace o projektech na ochranu ptáků pomocí budek pro ptačí predátory.