|
Klacky pod nohama na cestě k informacím Neúřední postup Kdo má a kdo nemá informovat Proč to chcete vědět? Proto! Zneužití obchodního tajemství Zpracováno podle www.ostosest.cz, internetové stránky věnované zákonu číslo 106/99 o svobodném přístupu k informacím. Zájemci se sem mohou obracet s dotazy, zkušenostmi i náměty. |
Třeba město Liberec publikovalo výroční zprávu za rok 2000 už víc než před měsícem. Senát až toto pondělí, Poslanecká sněmovna ve středu. Na stránkách Ústavního soudu zpráva do včerejšího večera nebyla, i když už nejspíš existuje - ředitel soudní správy Vladimír Minařík v úterý řekl, že ji má v rukopise.
"Měli jsme maličký problém člověk, co to měl na starosti, onemocněl," vysvětlila zpoždění Květoslava Kozáková z kanceláře Senátu. Zpráva Senátu ovšem patří k těm nejsdílnějším.
Až v pondělí publikovalo výroční zprávu - o jedné větě, ale podle litery zákona - ministerstvo kultury. Na stránkách ministerstva životního prostředí do včerejška výroční zpráva nebyla. Pražský magistrát zveřejnil o vyřizování informací tiskové sdělení, ale ne výroční zprávu. Výroční zpráva má dát základní přehled o tom, kolik lidí se na úřad obrátilo s žádostí o informace a jak úřad žádosti vyřizoval.
Podle zákona o svobodném přístupu k informacím v ní musí být počet podaných žádostí o informace, počet podaných odvolání, opis podstatných částí soudních rozsudků (ve věci práva na informace) a případy sankcí za nedodržování zákona o přístupu k informacím.
Z výročních zpráv o poskytování informací, které letos úřady zveřejňovaly poprvé, se dá poznat hodně, nebo taky skoro nic. Například pokud není úřad pilný, nemusí zveřejnit, kolik žádostí o informace odmítl - výroční zpráva má totiž registrovat jen ty žadatele, kteří se odvolali.
Podobné je to s počtem žádostí o informace. Otázky počítali všude po svém. Takže některé úřady vykazují za rok 2000 třeba 12 žádostí, jako Magistrát města Havířova. (Ale zprávu má precizní.) Rekord drží pravděpodobně Městský úřad v Dobřanech na Plzeňsku - 19 801 dotazů!
To však není ani tak důsledek mimořádného zájmu občanů jako pečlivé statistiky. "Každý dotaz, který se týká úřadu, evidujeme," potvrdil tajemník radnice Jaroslav Rožánek.
Spočítal, že padlo v průměru 78,6 otázky na jeden pracovní den, čili jeden zaměstnanec zodpověděl 3,4 dotazu denně. Všechno ústně, protože na dobřanský úřad nepřišel ani jeden písemný dotaz.
Ministerstvo vnitra za loňský rok zaznamenalo 6004 žádosti o informace; to je nejvíc z velkých úřadů. "Jen mizivé procento žadatelů se odvolávalo na zákon o svobodném přístupům k informacím," sdělila mluvčí ministerstva Gabriela Bártíková.
Česká národní banka eviduje za celý rok jen jednu žádost o informace. "Počet podaných žádostí jedna, počet odvolání nula," citoval z výroční zprávy Pavel Zúbek z tiskového oddělení ČNB. Zprávu o poskytování informací se banka chystá zveřejnit až jako součást výroční zprávy ČNB, tedy někdy na přelomu dubna a května.
Zákon o přístupu k informacím říká, že úřady, které musí tak jako tak vydávat výroční zprávy, do nich mají zařadit i kapitolu o poskytování informací. To si ČNB vykládá tak, že zprávu o poskytování informací nemusí publikovat teď, ale až za několik týdnů spolu s tradiční výroční zprávou.
Podobně to bere Státní úřad pro jadernou bezpečnost. Mluvčí Pavel Pittermann zprávu MF DNES na vyžádání poskytl, na internetu ale do včerejška nebyla. SÚJB měl 326 žádostí o informace, z toho 217 k Temelínu.
V Brně se rozhodli, že výroční zprávu sestaví jen magistrát, který vybere údaje od 29 městských částí. Když se Internetové centrum Otevřené společnosti obrátilo třeba na úřad Brno-Královo Pole, dozvědělo se jen to, že informace o poskytování informací sdělili královopolští magistrátu.
A ten vypracoval souhrn, ve kterém o jednotlivých městských částech nepíše vůbec nic. Což pravděpodobně odporuje zákonu, protože když musí městské části poskytovat informace, musí vydávat i výroční zprávu. Ostatně některé pražské nebo ostravské obvody své výroční zprávy zveřejnily ještě před 1.
březnem.
Statistika zpráv potvrzuje, že se nekonal nával zájemců o informace, který by blokoval obvyklý rytmus úřadů. Ale ukazuje, že hlad po informacích tu přece jen byl v lednu a v únoru 2000, když začal zákon platit, byl zájem zřetelně větší.
Na ministerstvo zemědělství a jeho agentury přišlo za první dva měsíce 40 procent dotazů z celého roku. Z výroční zprávy ministerstva zemědělství - další z těch podrobnějších - také zjistíme, že sedmkrát se ministerstvo žadatele zeptalo, jestli souhlasí s tím, kolik by za informace zaplatil. Žadatelé ani jednou neodpověděli, takže informace nedostali.
Kdo nechtěl říci víc, než ukládá zákon, pojal zprávu jako suchou statistiku. Třeba Kancelář prezidenta republiky zveřejnila jen počet dotazů v jednotlivých čtvrtletích a počet odvolání, což byla pokaždé nula.
Od některých úřadů se dozvíme i to, na co se lidé ptali. Senát například podle výroční zprávy zodpověděl dotazy na rozpočet Senátu, na náklady na provoz, nebo na platy a zahraniční služební cesty senátorů.
Úřad městského obvodu Moravská Ostrava a Přívoz vyhověl žádosti o informaci, jak se likvidují hlasovací lístky, které občané odložili ve volebních místnostech. A ministerstvo zemědělství poskytlo i údaje o komisi degustátorů pro zatřiďování vína nebo informace o projektech na ochranu ptáků pomocí budek pro ptačí predátory.
