Po loňské novelizaci zákon ukládá zaměstnavatelům s více než dvaceti zaměstnanci povinnost mít na dvacet pracovníků jednoho se změněnou pracovní schopností. Pokud tento požadavek zaměstnavatel nesplňuje, je povinen zaplatit stanovený odvod do státního rozpočtu na politiku zaměstnanosti. Další možností je odebrat stanovené množství zboží od firmy zaměstnávající osoby se změněnou pracovní schopností.
Humpolecký městský úřad za loňský rok zaplatil 14 tisíc na politiku zaměstnanosti, ale letos už platit nechtěl, a tak hledal jiné cesty. "Uvažovali jsme o odběru zboží, byli jsme v kontaktu se dvěma firmami, které přicházely v úvahu, ale jejich nabídka pro nás nebyla reálná," uvedl tajemník humpolecké radnice Jiří Fiala.
Možnost přijmout někoho s předepsanou kvalifikací a s požadovanou zdravotní klasifikací ale rovněž nepřicházela v úvahu.
"Volné místo u nás není a v dohledné době nebude. Tak jsme oslovili současné zaměstnance, zda v minulosti nějaké zdravotní omezení neměli oni. Ukázalo se, že dva požadované lidi s takovou zdravotní klasifikací ve svých řadách máme," přiblížil Fiala.
Ředitelka pelhřimovského úřadu práce Věra Kovářová zvolené řešení akceptuje. "O změně zdravotní klasifikace bude muset rozhodnout posudkový lékař správy sociálního zabezpečení, pokud vybraný zaměstnanec stanoveným požadavkům vyhoví, nevidím v postupu humpoleckého městského úřadu problém," řekla.
Olga Kořínková ze sdružení zdravotně postižených sice zmíněný postup považuje za kličku při naplňování zákonné povinnosti, ale uvědomuje si i další aspekty, které novela přináší. "Ukazuje se, že zdravotně postižených mezi námi žije daleko více a že jejich zaměstnávání skutečně není jednoduché," poznamenala.
Jiří Fiala odmítá, že by svým krokem úřad chtěl povinnost obejít, nebo že by snad někoho ze zaměstnanců nutil k oficiální změně zdravotní klasifikace. "Oba se k tomu přihlásili sami, byla to jejich vůle.
Kdybychom takové zaměstnance ve svých řadách neměli nebo u nich nenašli vstřícnou reakci, tak bychom platili penále jako loni, o žádném umělém vytváření lidí se změněnou pracovní schopností v řadách zaměstnanců nemůže být řeč," zdůraznil.
Podle něho ale podobné administrativní nařízení může mít i kontraproduktivní výsledek. "Náš případ ukazuje, že jsme v úřadu lidi se změněnou schopností zaměstnávali, ač to nikdo nepožadoval, nezkoumal a nechtěl vykazovat. Pokud by ono kritérium, změněná pracovní schopnost, mělo být tím nejdůležitějším, tak by to zase mohlo vést k diskriminaci lidí bez omezení a to by určitě taky nebylo dobře," uzavřel Fiala.
