Severní Korea je považována po politické stránce za jeden z nejrepresivnějších režimů na světě. Obyčejní lidé zde i za malé přestupky a odpor končí ve vězení či na popravišti. Životní standard je nuzný. Kwonovi to však nevadí. Už nechce být „občanem druhé kategorie“, jak popsal v rozhovoru pro The New York Times svůj dosavadní život v Jižní Koreji.
V KLDR popravují i na školách, k trestu smrti stačí třeba jen ukrást rýži |
„Nadávají mi tady, jednají se mnou jako s idiotem. Neplatí mi stejně jako ostatním za stejnou práci. Je to jenom kvůli tomu, že jsem z KLDR,“ tvrdí. Jediné řešení je podle něj návrat domů. Mezi zeměmi však panují nepřátelské vztahy a odjezd Kwona do vlasti legální cestou je takřka nemožný.
Všichni uprchlíci z KLDR totiž u jižních sousedů obdrželi občanství a občané Jižní Koreje mají vstup do totalitní země zapovězený. Energický Severokorejec se však nevzdává. Pořádá tiskové konference, píše petice adresované OSN a pravidelně s cedulí v ruce protestuje před sídlem vlády v Soulu.
Kwon Chol-nam, a defector, is fighting an unusual battle: He wants South Korea to allow him to return to the North. https://t.co/DCfgysqnua https://t.co/YfXaZEbGM5
Do Jižní Koreje od devadesátých let minulého století prchlo více než třicet tisíc Severokorejců. Pouhých 25 se v minulosti za záhadných okolností vrátilo zpět. Podle jihokorejské vlády zřejmě byli vylákáni do Číny, odkud je unesli zpět do vlasti. Tam slouží jako nástroj propagandy. V televizních pořadech i na veřejných vystoupení mluví o pekle, v jakém museli žít po útěku z KLDR do ciziny.
Šok z kapitalismu a stesk po domově
Kwon se snaží o návrat legální cestou. Je teprve druhým někdejším občanem KLDR, který se o to neúspěšně pokouší. Snah Kwona si už všiml i Pchjongjang. V červnovém tiskovém prohlášení uvedl, že v Jižní Koreji podle všeho žije řada obyvatel KLDR, kteří trpí, a jihokorejské úřady jim brání v návratu domů.
Severokorejec se v gulagu narodil a sledoval tam i popravu matky |
Kwon se v KLDR živil jako obchodník s bylinkami. Pracoval kousek od hranic s Čínou. Potkal zde ženu, která ho přemluvila, aby prchl z vlasti. Slibovala mu, že v Číně si vydělá mnohem více peněz. Kwon souhlasil, ale v cizině na něj štěstí nečekalo. Žena se vypařila a zoufalý Severokorejec se vydal napospas pašerákům. V přepočtu za asi 55 tisíc korun ho převedli během měsíc trvající cesty až do Jižní Koreje.
Podobně jako většina uprchlíků z KLDR i Kwon měl velké problémy se zapadnutím do zcela odlišného způsobu života. Od tichého obchodování s bylinkami se přesunul na rušnou stavbu. Často ho štvalo, jak Jihokorejci běžně používají z angličtiny přenesená slova. Život v rychlém kapitalistickém tempu mu přinášel jen trápení. Začalo se mu stýskat po manželce a synovi.
Spor se zaměstnavatelem a pokus o útěk
Zlom přišel loni v květnu. Kwon si stěžoval na policii, že mu jeho zaměstnavatel nezaplatil mzdu za nošení cihel na stavbě. Vyšetřování ani soudní spor však nikam nevedly. „Vrátím se do KLDR a na tiskové konferenci tam všem řeknu, jaké to v Jižní Koreji opravdu je,“ křičel Kwon u soudu.
Moderní otroci z KLDR dřou pro Kima i v cizině. Z miliard mají pakatel |
Zažádal si o vydání jihokorejského pasu a turistického víza do Číny. Odtud chtěl překročit hranice s KLDR. Našetřené peníze vyměnil za dolary. Dokonce se textovou zprávou rozloučil s jedním policistou, se kterým se skamarádil během vyšetřování. „Už tady nechci žít, stěhuji se za hranice,“ napsal mu.
Na sklonku června loňského roku však policisté vtrhli do jeho bytu. Kwon skončil ve vazbě a byl obviněn z pokusu o útěk do KLDR, za což mu hrozilo až sedm let vězení. Vyslechl si trest jednoho roku, soud ho však později zrušil. Nyní je Kwon bez práce. V březnu se přestěhoval do Soulu a krátce žil v ubytovně pro bezdomovce. S bydlením mu nakonec pomohl štědrý křesťanský pastor.
Touha po návratu do vlasti však Kwona neopustila. Případného trestu od přísného režimu se nebojí. Očekává jen, že by byl poslán na převýchovu. „V KLDR možná nebudu bohatý, ale aspoň tam budu rozumět lidem kolem mne. Nebudou se ke mně chovat jako k nějaké špíně, jak to dělali v Jižní Koreji,“ myslí si.
