Podle zástupců farářské iniciativy se prostředí a materiální zabezpečení v Drahonicích na Lounsku i Bělé-Jezové na Mladoboleslavsku od léta výrazně zlepšilo. Za nedostačující ale považují lékařskou péči, která je uprchlíkům poskytována. „Naše zkušenost je dost špatná,“ uvedl k tomu Vymětal.
Sára Vidímová z iniciativy Hlavák, která pomáhá uprchlíkům dostat se z Česka, přirovnala život v detenčních zařízeních k vězeňskému režimu. Neshody jsou podle ní zaviněné špatnou informovaností. Běženci jsou frustrovaní dlouhým zadržením a pracovníci zařízení neví, jak se k nim chovat, dodala.
Běženci v Drahonicích se podle duchovních nejvíce obávají vyhoštění do zemí původu. V Česku údajně rozhodně zůstat nechtějí. „Nic z toho, co v České republice zažili, je nemotivuje zde žádat o azyl,“ uvedl Flek.
Vymětal doplnil, že uprchlíci chápou, že nelegálním vstupem porušili zákony České republiky a jsou i ochotni zaplatit pokut“. Ve čtvrtek večer uprchlíci v Drahonicích zveřejnili v prohlášení, ve kterém požadují propuštění z detenčních zařízení. Odmítají, aby je české úřady vyhostili do vlasti.
Ministr vnitra Milan Chovanec v úterý podle ČTK řekl, že deportace do zemí původu je velmi málo pravděpodobná. „My se nechystáme vracet běžence do Sýrie a dalších zemí z jednoho prostého důvodu, že by se to nezdařilo,“ řekl. Zadržení cizinci dostávají obvykle rozhodnutí o správním vyhoštění. Po propuštění z detenčního centra mají sedm dnů na to, aby Česko opustili.
Hladovkáři pijí jen vodu
V hladovce, jež započala v úterý, podle duchovních pokračuje v Drahonicích 39 uprchlíků, kteří přijímají jen vodu. Převažují mezi nimi Iráčané, ve skupině jsou údajně i dva Maročané, Somálec a Tunisan.
Impulsem ke spuštění hladovky byl podle farářů úterní převoz velké skupiny uprchlíků z Drahonic do Maďarska. Ti, kteří v severočeském zařízení zůstali, ale nevěděli, co se děje a začali se bát, že budou všichni deportováni zpět do země původu.
Novináři měli během páteční tiskové konference možnost poslat účastníkům hladovky otázky. Jeden z nich Razad Fazal si postěžoval na chování policie.„Během jednoho měsíce byla provedena pětkrát kontrola na pokojích. Byla prováděna se psy a je velmi ponižující. Když se nepřizpůsobíme, je police velmi tvrdá. Jakýkoliv nesouhlas je tvrdě postihován. Zaměstnanci tábora a security mají normální přístup,“ uvedl.
Podle něj sice do Drahonic docházejí právníci, ale jejich poradenství se nedostane na všechny. „I když někdo konzultuje s právníkem, tak nemá žádné informace o tom, v jakém stavu je řízení jeho věci,“ dodal.
Kapacita zařízení v Drahonicích, které vzniklo z areálu bývalé věznice, je 240 lidí, určené je výhradně pro muže. V sobotu Drahonice navštívil ministr spravedlnosti Robert Pelikán a uvedl, že je s podmínkami běženců v zařízení spokojen. Podmínky, ve kterých jsou v Česku ubytováni uprchlíci, kritizují některé nevládní organizace. Ombudsmanka Anna Šabatová tento týden uvedla, že situace v Bělé se po její kritice zlepšila (více čtěte zde).
Prohlášení protestujících uprchlíků„Utekli jsme z rozvrácené a zničené země. Na útěku před smrtí a válkou v našich zemích jsme překonali cestou z Turecka do Řecka největší nebezpečí. Utekli jsme do Evropy – země svobody. To, s čím jsme se setkali v České republice, je opakem naší představy o Evropě. Naší cestou po Evropě nás policie v některých zemích doprovázela, v některých nás přepravovala autobusy. V Čechách nás zadrželi, s policejními psy nás prohlíželi a uvěznili. Náš protest hladověním je proti našemu věznění. Nemáme problém s policejní kontrolou, ale už nechceme být vězněni. Ve většině našich případů jsme snesli zadržení prvních 90 dnů, avšak další prodlužování našeho věznění zde již nesneseme. Prcháme před válkou vězením a násilím a ocitáme se v nové válce a vězení. Každý z nás v naší vlasti ztratil někoho z rodiny, nebo někoho blízkého. Tímto naším vězněním s námi jednáte, jako bychom byli nějaká monstra. Nemáme již sílu vydržet toto vězení. Je to náš čas, který zde ztrácíme. Utíkáme před smrtí v naší zemi. Nevrátíme se pro smrt do vlasti. To můžeme zemřít zde.“ |
