Nejefektnější podívaná potrvá jen několik minut. Aby pozorovatel viděl co nejvíc hvězd, měl by být mimo dosah rušivého městského osvětlení.
"Ideální je kopec se širokým rozhledem," doporučuje Pavel Naiser z pražské Štefánikovy observatoře.
I tak ale bude pozorování rušit úplněk. "Dá se předvídat, že z obvyklého maxima asi sta meteorů za hodinu bude ke spatření jen malá část," upozorňuje astronom Jiří Prudký z prostějovské hvězdárny.
Země v těchto dnech prochází mračnem meziplanetární hmoty, která se skládá z prachu a částic o velikosti hrášku. Jde o pozůstatky komety Swift-Tuttle, objevené v roce 1862.
"Komety jsou nejprve jakési obrovské špinavé sněhové koule obsahující slepenec zmrzlých plynů a prachových a drobných částic meziplanetární hmoty," přibližuje astronom Naiser.
Rozpadají se průletem kolem Slunce. Když se k němu přiblíží, zahřejí se a začnou uvolňovat plyn. Tím kometa ztrácí i svoji hmotu.
Vletí-li některý meteroid, tedy těleso pohybující se v meziplanetárním prostoru, do zemské atmosféry, stane se z něj meteor. Začne se tavit a nechává za sebou stopu, která vzniká ionizací a excitací atomů plynů v ovzduší.
"Dopadne-li dokonce zbytek takovéhoto tělesa na zemský povrch, mluvíme o meteoritu. Meteory jasnější než Venuše nazýváme bolidy, meteory jasné jako hvězdy nazýváme létavice," vysvětluje Jiří Prudký.
Země během roku křižuje dráhu několika desítek meteroických rojů, jejich mohutnost je však rozdílná. Perseidy vylétají každé léto od 23. července do 23. srpna, jakoby ze souhvězdí Persea. Odtud pochází i jejich název.
"Plocha tohoto roje je poměrně široká, jeho částice jsou tak viditelné dva až tři týdny před očekávaným maximem," doplňuje Naiser.
