Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Řekli, že mají rozkaz někoho zastřelit, přiznal další z unesených Čechů

  15:34aktualizováno  15:34
O sedmi měsících v zajetí promluvil další z pětice propuštěných Čechů, kteří byli v červenci 2015 uneseni v Libanonu. Redakci MF DNES poskytl rozhovor kameraman Jindřichohradecké televize Pavel Kofroň. Kdo byli jejich únosci, ale dodnes netuší. „Nebyli to žádní magoři či maniaci,“ říká Kofroň.

Novinář jindřichohradecké televize Pavel Kofroň. | foto: Václav Janouš, MF DNES

Kde se vzal nápad, že pojedete do Libanonu?
V pátek 29. května volal pan Binder (Jan Binder, asistent místopředsedy Poslanecké sněmovny z KDU-ČSL Jana Bartoška, původem z nedalekých Dačic), který se s námi znal z dřívější práce, kdy jsme pro něj něco točili. Volal kolegovi Dobešovi, jestli jsme schopní a ochotní do dvou dnů se sbalit a jet na cestu. Jeho známý pan Švarc (advokát Fajáda) tam jel točit tiskovku a věci okolo pana Fajáda a další pořady o syrských uprchlících.

Měli jsme jet i do Sýrie za prezidentem Asadem, čemuž jsem já moc nevěřil, ale říkal jsem si, že třeba se to podaří. Oslovil nás s tím, že v pátek dva dny před odjezdem zkolaboval redaktor štábu České televize pan Banga. A že jestli umíme anglicky a jsme ochotni vyrazit. My jsme mu řekli, že ochotni jsme, ale anglicky tak, abychom se plynně domluvili, že neumíme. Tak říkal, ať ještě počkáme, že zkusí někoho jiného. Za chvíli volal zpět, že ta angličtina nevadí, že nemůže nikoho sehnat a my jsme jeli. Kolegovi se moc nechtělo... já ale říkal, že jsme pořád v Hradci zaprdlí a zkusíme to. Že je to Libanon, není to Somálsko a co by se tam mohlo stát.

To bylo úplně poprvé, tak jsme tam jeli na deset dnů, točili jsme v uprchlických táborech, v okolních městech, kde řádí DAEŠ (Islámský stát). Byli jsme také za rodinou pana Fajáda, točili jsme rozhovory s příbuznými či bratrem a jelo se domů. Den před odjezdem se odvolala tiskovka a nestihla se ani návštěva Sýrie s tím, že jestli tam můžeme zůstat ještě dva dny. Pan Švarc ale čekal miminko, tak se nakonec rozhodlo, že odjedeme domů a zhruba za měsíc či dva se tam vrátíme. Tak jsme se tam vrátili.

Takže jste tam jeli znovu kvůli tiskové konferenci a návštěvě Sýrie?
Dotočit tiskovku a setkání se syrskou opozicí a vyrazit do Sýrie samotné.

Váš cíl byl ale jaký - natočit reportáže a ty pak prodat třeba České televizi?
Tak. Měla tam původně jet Česká televize sama, ona tam poté i skutečně jela za panem Asadem. My jsme jeli proto, že když tedy nemůže Česká televize, natočíme materiál my a dáme České televizi.

Fotogalerie

Jak se odehrál vlastní únos?
Opět jsme točili od rána, objížděli jsme různá města. Točili jsme uprchlíky, rozhovory, měli jsme jet na setkání se syrskou opozicí a druhý den do Sýrie na setkání s panem prezidentem. Už se setmělo, jeli jsme po rovince a hledali. Seděl jsem vzadu s kamerou na klíně.

Byli jsme v pustině, já měl představu, že pojedeme někam do města, syrská opozice bude pán v kravatě, jako u nás. Projeli jsme do dalšího města a tam řidič začal řešit, že asi jedeme špatně, tak se zeptal na benzínce, kde nás poslali zpátky. Tak jsme jeli zpět a tam u odbočky stál chlap, který pískal a mával na nás, že tady to je. Dojeli jsme k autu, které stálo před námi a za nás nacouvalo další, otevřely se dveře a najednou na nás mířili samopalem.

Spoutali a odvezli vás do místností bez oken, jak to popisují kolegové?
Vytáhli nás z auta, svlékli do naha, dali nám nějaké jejich kraťasy, svázali nám ruce stahovacími páskami a asi čtyři či pět hodin nás zmateně vozili.

Řekli, co se děje a proč jste zajatí?
Řekli: buďte v klidu, nic se neděje, dovezeme vás k nám a náš šéf rozhodne, co s vámi. Jeden jediný řekl „Welcome to DAES“, vítejte u Islámského státu. Byli chladnokrevní, opakovali nemluvte, nedělejte problémy, nic se nestane. Pak nás přeložili po třech do dalších dvou aut a jeli jsme dál, dali nám na hlavu kapuci - pytel a po hodině a půl zastavili, vytáhli nás, vedli nás někam... Když mi stáhli kapuci z hlavy, tak jsme byli v holé místnosti bez oken, na zemi jen matrace.

Za tu dobu šesti měsíců vás někam převáželi?
Obdivuji kolegu Psíka, který má v hlavě přesně spočítané, po kolika týdnech a dnech nás převáželi, já to řeknu zhruba - bylo to šest míst zhruba po měsíci, možná to bylo pět či šest týdnů, přesně opravdu nevím.

Kde se mezi Vámi vzal právě Martin Psík? Věděli jste, že pracuje pro českou tajnou službu?
Nevěděli jsme to, poprvé s panem Švarcem jako jeho asistent jel jiný kolega a podruhé na letišti nám byl představen Martin.

A bylo řečeno, že Martin Psík je tedy kdo?
Že Martin je zaměstnanec pana Švarce, jeho asistent a že jede s námi. Nevěděli jsme, že pracuje pro tajnou službu.

Pohřešovaní Češi v Libanonu

Jak se na vás podepsalo těch šest měsíců?
Jediné, co jsem si celou dobu říkal, bylo hlavně ať je to doma v pořádku. Nevěděli jsme, proč nás zatkli. Mysleli jsme si, že nás zatkli kvůli jakoby špionáži, že se pohybujeme na území, kde jsme se neměli pohybovat jako novináři. Tak jsme si říkali, že někdo ohlásil, že se tam pohybuje pět cizích lidí. Čekali jsme, že to bude trvat čtrnáct dnů či měsíc, než se vše vysvětlí a propustí nás.

Zmiňovali ti, kdož vás zajali, souvislost s panem Fajádem?
Až po třech měsících zhruba. Oni říkali pouze: máme v Čechách někoho, koho za vás budeme chtít. Ale to nám opravdu řekli až na druhém třetím místě, kam nás převezli.

Jak s vámi mluvili? Anglicky, nebo arabsky?
Arabsky. Naštěstí jsme měli Adama Homsiho, který uměl perfektně arabsky a hodně tu situaci ulehčil.

Když si vzpomenete na roli pana Švarce, mohl vědět o chystaném únosu dopředu nebo se choval stejně jako vy?
Byl překvapen, byl v šoku. Nechci za něj dávat ruku do ohně, ale měl šestitýdenní miminko, kloučka. Dostal zabrat stejně jako my. My jsme si dělali srandu, říkali jsme mu, že si budou všichni myslet, že si to způsobil sám, ale říkal - vždyť jsem tady s vámi zavřený. Kdybych to chtěl, tak bych zůstal venku.

Takže jste se ho na to ptali?
Jako z legrace, opravdu to bylo z legrace, nás nenapadlo, že by to někdo mohl vzít v Čechách vážně. Vždyť to bylo úplně na hlavu - unesli Fajádova bratra a jeho obhájce, tedy lidi, kteří mu chtěli pomoci.

Dozvěděli jste se tedy jména, o koho libanonské straně jde a za koho by vás měli vyměnit?
Oni nám odkývali Aliho, jiné jméno jsme ale neznali. Odkývali vše, co jsme jim řekli. Až za delší dobu chytli rapla a řekli: pořád mluvíte o Alim, ale o Aliho vůbec nejde. Tam jsou i jiní a jde o někoho jiného.

Nakonec vám tedy řekli ono jméno a že dochází s českou stranou k výměně?
To jsme se dozvěděli. Oni celou dobu říkali, že Češi nespolupracují, že něco po Češích chtějí, ale Češi to nechtějí dát a že máme smůlu a budeme tam dál a dál. Pak už to vypadalo, že dojde k výměně, dokonce nám připravili i oblečení a už to vypadalo, že půjdeme domů a najednou přišli ze dne na den a že co si to Češi dovolili, že to neklaplo. Řeknu něco, co jsem nechtěl říkat a manželka se z toho zblázní, ale řekli - my jsme dostali rozkaz někoho zastřelit, ale ještě to s vámi zkusíme.

Dozvěděli jste, kdo únosci byli?
To vůbec. Dodnes to nevíme a můžeme si jen domýšlet.

Kdo vás tedy napadá?
Nebyli to žádní magoři, maniaci, fanatici.

Soudíte podle toho, že jednali promyšleně?
Tak. Tak tak. Jednou také padlo, že jsou boží bojovníci, to si přeložte a najdete si, co to bylo. To bylo o Silvestru. Jinak to vypadalo, že jsou organizovaní - mluvili, že jejich vedení rozhodlo, my jsme jen ti, co vás unesli a zase vás pustíme. Vše jiné rozhoduje naše vedení.

Když se dnes vrátíte zpět, přemýšlel byste o té nabídce znovu?
Asi bych ji vzal. Práce je práce, sám jste novinář. První cesta byla v pohodě, byl jsem ostražitý. Manželka mě bude asi hodně hlídat.

Vy se jí divíte?
Nedivím. Vůbec se nedivím.

Udělal byste něco jinak?
Nebyla chyba tam jet, novináři jezdí točit opravdu do válečných zón. Chytili nás mezi dvěma natáčeními, podle mě o nás dobře věděli, kam pojedeme. Chybou bylo to, že jsme jeli na setkání s někým někam za město.

Nebylo ale chybou to, že jste si třeba daleko více neprověřili, kam jedete a s kým?
Myslím, že všech nás pět jsme se stalo asi obětí hry. Nebylo to asi dost prověřené, zabezpečené. Slibovali nám, že do Sýrie pojedeme s ozbrojenou ochrankou, nepojedeme po hlavní cestě a pojede nám naproti někdo z velvyslanectví.

Podívejte se na rozhovor s Janem Švarcem, dalším z pětice unesených Čechů v Libanonu:








Hlavní zprávy

Akční letáky
Akční letáky

Prohlédněte si akční letáky všech obchodů hezky na jednom místě!

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2016 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je součástí koncernu AGROFERT ovládaného Ing. Andrejem Babišem.