"Čisteckého odsoudil děčínský okresní soud za jinou trestnou činnost a my musíme počkat, až rozhodnutí nabude právní moci, abychom mohli uložit souhrnný trest," vysvětlil předseda senátu Jaroslav Hrabálek.
Zummer se proti rozsudku na místě odvolal, státní zástupce si ponechal lhůtu na rozmyšlenou.
Obžaloba oba muže viní z toho, že se 13. května 1998 se po poledni vnutili v Hrádku nad Nisou s pistolí do peugeotu tehdy 58letého Němce Ernsta Almara Richtera. Přinutili ho jet směrem na Liberec.
Na odpočívadle Oko u Chrastavy se musel přepadený přesunout na zadní sedadlo a k volantu sedl jeden z únosců. Zajatce pak odvezli do opuštěného stavení zvaného Mlýn nedaleko Hodkovic nad Mohelkou. Svázali ho a odjeli.
Vyděšenému muži se ale podařilo z pout vyprostit, utéct a oznámit vše policii. Ta si pak na oba násilníky ve Mlýně počkala.
Policistům se však nepodařilo lapit je přímo na místě. Jednoho z pachatelů dokonce postřelili do nohy, ale chytili je až po několika dnech.
Soudu popsal událost i přepadený
Soud už předloni v dubnu potrestal oba útočníky deseti lety vězení. Vzal v úvahu to, že oba byli už jednou pro stejný čin odsouzeni. Obžalovaní se tehdy ale proti rozsudku odvolali. Pražský vrchní soud věc vrátil do Liberce k doplnění důkazů.
Při novém líčení vypovídal s pomocí tlumočníka i přepadený muž, na jehož osobní výpovědi trval právě vrchní soud.
"Byl jsem se podívat do hrádeckého obchodu na škodovky, a když jsem se vrátil, přistoupil k autu mladý muž a ptal se, jestli jedu do Liberce nebo zpět do Německa. Vysvětloval jsem mu, že chci ještě zůstat v Hrádku, ale do auta nastoupil další mladík a sedl si vedle mne. Ten první se pak posadil za mě," popsal soudu běh událostí Richter.
Podle obžaloby únosci vyhrožovali Richterovi zbraní. "Zezadu mě něco tlačilo do žeber, ale jestli to byla pistole, nevím," doplnil přepadený. "Jeden mluvil německy a ten mi řekl, že mám dělat vše podle jejich příkazů, a nic se mi nestane," řekl soudu.
Richter uvedl, že mu muži nijak nevyhrožovali, ale přiznal, že byl vystrašený.
"Nejdřív chtěli do Liberce, pak mě ale odvezli do opuštěného mlýna a zavedli někam někam do patra. Musel jsem spojit ruce vzadu a lanem z auta mě připoutali k železnému kruhu, co tam byl zacementovaný do zdi. Sundali mi hodinky a dali je do saka," pokračoval přepadený v líčení událostí.
O loupežném motivu svědčí podle obžaloby i to, že únosci vzali své oběti tašku s doklady a osobními věcmi.
"Chtěli, abych jim řekl PIN od bankovní karty," uvedl Richter. "Pak řekli, že se vrátí v devatenáct hodin a odjeli mým autem pryč. To bylo mezi čtrnáctou a patnáctou hodinou."
Richter soudu popsal i svůj útěk ze zajetí. "Snažil jsme se osvobodit, ale trvalo mi to dlouho, protože jsem byl rozčilený," líčil.
"Nakonec se mi to povedlo. Šel jsem lesem k hlavní silnici na Liberec a stopoval auta. Jedno z nich zastavilo a řidič mobilem přivolal policii. Když jsme pak s policisty asi kolem osmé hodiny večerní přijeli zpět k mlýnu, stálo tam moje auto," dokončil své vyprávění.
Útočníky u soudu Richter bezpečně označil. "Poznávám je. Pamatuji se, že tento muž se zajímal o moje auto," řekl o Čisteckém. "A tenhle muž seděl vedle mě a pak řídil," ukázal přepadený na Zummera.
Nechtěli jsme mu ublížit, tvrdí obžalovaní
Oba obžalovaní svorně tvrdili, že nechtěli cizinci nijak ublížit. "Říkal jsem mu, že až přijdeme, vrátím mu auto a všechno bude v pořádku," vyjádřil se Čistecký. Svého činu litoval i Zummer. "Mrzí mě, že se to vůbec stalo," nechal se slyšet.
Podle Richtera však únosci žádný důvod, proč se vrátí zpět, neuvedli. "Neměl jsme jistotu, co bude," podotkl Richter.
Státní zástupce nakonec navrhl vzhledem k novele trestního zákoníku mírnější právní kvalifikaci činu, kterého se oba mladí muži dopustili, ale trval na tom, že šlo o loupež.
Naproti tomu advokáti byli přesvědčeni, že šlo spíše o zneužívání cizí věci či o vydírání. "Nešlo o loupež, ale spíš o klukovinu," uvedl právní zástupce Zummera. "Prostě se chtěli svézt v dražším autě," míní obhájce.
