Švýcaři Daniela Widmerová a David Och krátce po svém propuštění v Pákistánu...

Švýcaři Daniela Widmerová a David Och krátce po svém propuštění v Pákistánu (15.března 2012) | foto: Profimedia.cz

Vedro, nemoci, hlad. Švýcarský pár popsal měsíce v pákistánském zajetí

  • 108
V podobném místě, kde byly v Pákistánu uneseny dvě české turistky, zajali únosci z islamistického hnutí Taliban jako rukojmí před necelými dvěma lety švýcarský pár Danielu Widmerovou a Davida Ocha. V zajetí strávili osm a půl měsíce a po svém návratu popsali, co prožívali. Stěžovali si hlavně na vedro, hlad a nemoci.

Švýcaři své pocity sdělili listu Sonntags Zeitung. Zhruba si tak lze představit, co asi nyní prožívají dvě unesené Češky. Ty v Pákistánu zmizely minulý týden (více zde).

V rozhovoru mimo jiné vypověděli, že jim jejich věznitelé nijak fyzicky neubližovali a že i k ženě se chovali s respektem. Kromě nepřetržitého strachu je sužovala především úmorná letní vedra, častý nedostatek jídla, špatné hygienické podmínky a s tím spojené nemoci.

Švýcaři tvrdí, že se jim nakonec podařilo ze zajetí uprchnout, podle jiné verze však byli propuštěni výměnou za osvobození vězňů z řad Talibanu a vysoké výkupné.

Pili jsme hnědou vodu, denně jedli jen dvě vajíčka

Radikálové zajali 29letou ženu a 32letého muže jako rukojmí 1. července 2011. Švýcaři se vraceli z dovolené v Indii a Pákistánem měli v úmyslu jen co nejrychleji projet. Přepadeni byli v provincii Balúčistán za městečkem Loralai, kde dvojici opustil džíp s bezpečnostním doprovodem.

Unesené Češky

Ozbrojení útočníci po turistech žádali dolary a když zjistili, že je nemají, donutili je spoutané vlézt do speciálně upraveného kufru terénního auta.

Na první zastávce po zhruba čtyřech hodinách jízdy dostali rukojmí napít a také jim bylo předáno tradiční oblečení, aby se převlékli. "V automobilu jsme viděli plnou výzbroj únosců - pancéřovky, vestu s výbušninami, ruční granáty, pásy s municí," vzpomíná Och. "Byl to oddíl pákistánského hnutí Taliban z Vazíristánu."

Právě na kmenové území Severní Vazíristán nedaleko afghánských hranic směřovala další cesta rukojmích, která trvala plné dva týdny. "Přes den jsme přespávali v kozích chlívcích, v noci se brodili řekami, šplhali přes hory. Jednou nás vezli 17 hodin zavřené v kufru džípu," vypověděla Widmerová. "Neustále jsme žili ve strachu, že nás odhalí pákistánská armáda a všechny nás postřílí," řekl Och.

"K jídlu jsme dostávali denně dvě vařená vajíčka a k pití špinavou, hnědou vodu," dodal. "Alespoň nám už druhý den dali kartáček a pastu," připomněla Widmerová.

Byli to šílenci, nikdy nás však nezbili

První kontakt s rodinou umožnili únosci rukojmím po dvou týdnech zajetí, kdy také natočili první video s unesenými. Švýcaři napsali na papír pár řádek pro své příbuzné a přiložili e-mailovou adresu. Teprve po návratu domů zjistili, že únosci e-mail skutečně odeslali. Rukojmí prosili denně rovněž o možnost si zatelefonovat, to jim však ozbrojenci dovolili až po dvou a půl měsíci.

První měsíce zajetí přebývali Švýcaři ve městě Miranšáh, středisku kmenového území Severní Vazíristán. Únosci je ukrývali v usedlosti u místního tržiště, od nějž je oddělovala sedm metrů vysoká zeď. "Kolem nebyly žádné stromy, žádný pohyb, nic. Dvě hodiny denně jsme chodili dokola po dvoře, jedno kolečko trvalo sedm sekund. Čtveřice strážců se u nás střídala po třech hodinách," popsala Widmerová.

"Byli to šílenci. Měli na sobě pásy s výbušninami. Celý den si čistili zbraně a dívali se na DVD, na nichž byly zachyceny sebevražedné útoky, přestřelky a stínání hlav. Básnili o tom, že je zabije raketa, protože to je rychlá, ale přitom uznávaná mučednická smrt," dodala. Uvedla nicméně, že je strážci nikdy nebili.

Unesené Češky a média

Ministerstvo zahraničí by uvítalo menší medializaci případu dvou Češek unesených minulý týden v Pákistánu (více o únosu čtěte zde). Ve čtvrtek to uvedla mluvčí ministerstva Johana Grohová. Podle ní by přílišná medializace a detailní informování o případu mohlo spíše uškodit.

"My se domníváme, že by spíše prospělo situaci, kdyby se o tom únosu informovalo méně, než jak tomu bylo dosud," uvedla mluvčí.

Zprvu Švýcaři hodně spali, potom se jim to již tak nedařilo; trápilo je horko, ventilátory kvůli výpadkům elektřiny fungovaly vždy jen pár minut. Ze slunce se jim nadělaly puchýře. "V létě bylo na slunci padesátistupňové vedro, přes den na nás sedaly stovky much, v noci nás zase sužovali komáři. Také jsme měli brzy na dvě stovky vší a blech," vylíčila Widmerová.

Pár rovněž trápily nemoci. "David byl nemocný skoro pořád. Dvakrát měl malárii. K tomu třikrát silné žaludeční nevolnosti, nachlazení, křeče z horečky. Já se půl roku nezbavila průjmu," sdělila Widmerová.

Po nějaké době si Widmerová a Och vypracovali metodu, jak se se strachem a zajetím vypořádat. "Hlavně nesměl člověk zůstávat nečinný. Věnovali jsme se osobní hygieně, každý večer jsme 15 až 30 minut cvičili předklony, dřepy, sedy-lehy. Také jsme se snažili navázat vztah s našimi vězniteli," uvedl Och.

Byli nevzdělaní a nemyli se, popisují Švýcaři pákistánskou rodinu

Zvenku slyšeli švýcarští turisté často zvuk bojů pákistánské armády s Talibanem. Při jedné z bitev v těsném sousedství únosci zpanikařili, oblékli Widmerovou i Ocha do burky a přesunuli je do sídla jednoho z členů Talibanu asi 12 kilometrů od Miranšáhu. Tam Švýcaři zůstali až do března 2012, kdy se dostali na svobodu.

Bydleli v jedné ze tří místností statku, ty další sdílel zavalitý "lála"; otec s manželkou a dítětem, jeho matka a švagrová s rodinou. Na statku měli zajatci k dispozici stále vodu k pití i umývání, časem si i sami vařili. V zimě se jim také znovu vrátil spánek.

Občas jim "lála" přinesl anglicky psané noviny.

K jídlu byl zpravidla nekvašený chléb, k tomu trochu brambor vařených ve slané vodě s olejem, jednou za měsíc jedno kuře pro celou rodinu. Och uvedl, že během zajetí hodně hladověli a že on sám shodil 22 kilogramů.

Widmerová prý často nejedla kvůli otřesným hygienickým podmínkám. Záchody na statku neměli a jeho obyvatelé neměli ve zvyku se mýt.

S rodinou však komunikovali. Švýcaři se naučili postupně asi 300 paštských slov, pořád se vyptávali, jak se co řekne. Rodinu popisují jako nevzdělanou, její členové prý znali jen čtyři světové země; kromě Afghánistánu a Pákistánu ještě Spojené státy kvůli bezpilotním leteckým útokům a Indii jako soupeře v kriketu.

Otec rodiny prý často uplatňoval fyzické násilí na své ženě, která ho stála v přepočtu 15 000 korun, a holedbal se, že ji může kdykoli zabít.

Widmerová jako cizinka si nicméně na pohrdání či jakékoli projevy násilí ze strany věznitelů v rozhovoru nestěžovala. "Velitelé Talibanu podávali i mně ruku. "Lálovi" nadřízení mluvili nejdřív jen s Davidem, ale postupem času jsem se účastnila všech rozhovorů," řekla Widmerová.

,

Eurovolby 2024

Volby do Evropského parlamentu se v Česku uskuteční v pátek 7. a v sobotu 8. června 2024. Čeští voliči budou vybírat 21 poslanců Evropského parlamentu. Voliči v celé Evropské unii budou rozhodovat o obsazení celkem 720 křesel.

Video